V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Olešnické knížectví na různé aspekty naší společnosti a každodenního života. Olešnické knížectví je v poslední době předmětem zájmu a debat, vyvolává kontroverze a probouzí zájem různých skupin populace. Od svého vzniku Olešnické knížectví generuje spekulace, teorie a úvahy o svém vlivu v různých oblastech, od ekonomie po kulturu. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé úhly pohledu a perspektivy kolem Olešnické knížectví s cílem poskytnout našim čtenářům širokou a obohacující vizi tohoto fenoménu.
Olešnické knížectví Herzogtum Oels (de) Księstwo Oleśnickie (pl)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Olešnické knížectví (latinsky Ducatus Olsnensis, polsky Księstwo Oleśnickie, německy Herzogtum Oels) bylo jedním ze slezských knížectví s centrem v Olešnici.
Území knížectví bylo původně součástí Vratislavského knížectví, a po konfliktu mezi slezskými Piastovci Jindřichem III. Hlohovským a Jindřichem V. Tlustým se roku 1294 stalo součástí Hlohovského knížectví. Jako samostatné knížectví vzniklo roku 1313 při dělení Hlohovska mezi syny Jindřicha III., s tím, že se prvním knížetem stal jeho syn Boleslav. Po Boleslavově smrti roku 1321 se stal knížetem jeho bratr Konrád I., který roku 1329 složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému. Od té doby až do roku 1742 bylo knížectví součástí Zemí Koruny české.
Roku 1492 smrtí knížete Konráda X. Bílého vymřela hlohovská větev Piastovců a knížectví bylo koupeno roku 1495 pány z Poděbrad, potomky krále Jiřího z Poděbrad, kteří knížectví vládli až do roku 1647. Po nich knížectví zdědili Württemberkové a roku 1792 vévodové brunšvicko-lüneburští.
1884 konec knížectví