Tento článek se bude zabývat tématem Pátá alija, které v posledních letech získalo na relevanci díky svému dopadu na různé aspekty společnosti. Od technologického pokroku po změny v dynamice práce, Pátá alija vyvolal velký zájem a debatu mezi odborníky a širokou populací. V tomto smyslu bude analyzován vliv Pátá alija v různých kontextech, stejně jako jeho krátkodobé a dlouhodobé důsledky. Budou také zkoumány budoucí perspektivy Pátá alija a toho, jak bude nadále ovlivňovat naše prostředí.
Jako pátá alija se označuje pátá vlna židovská imigrace na území Britského mandátu Palestina (dnešního Izraele) z Evropy a Asie v letech 1929 až 1939. Tato imigrační vlna začala po nepokojích v Palestině roku 1929 a její konec přinesla druhá světová válka. Během této aliji přišlo do jišuvu více než 250 000 Židů, z nichž více než čtvrtinu tvořili němečtí a rakouští Židé. Většina imigrantů se usadila ve městech (zejména v Tel Avivu) a podpořila tak městský rozvoj, avšak v rámci této aliji byla i malá skupina lidí, která se usadila v zemědělských oblastech a zakládala kibucy a mošavy.
Tato alija byla pro Izrael zásadní především z praktických důvodů: jednak vytvořila demografické předpoklady pro úspěšný výsledek války za nezávislost v roce 1948 a jednak přivedla do země velké množství finančního kapitálu, jenž zmírnil dopad ekonomické krize, a intelektuálů (architektů, lékařů, vědců, akademiků), kteří se podíleli na založení univerzit a vědeckých institutů.
Pátá alija začala imigrací malého množství lidí již v roce 1929, ale výrazných rozměrů masové imigrace dosáhla až v letech 1933 až 1935 díky rasové perzekuci Židů v nacistickém Německu. Arabské povstání v mandátní Palestině v roce 1936 imigraci částečně oslabily, ale v předvečer druhé světové války v letech 1938 až 1939 přišly do mandátu další tisíce imigrantů, z nichž část přišla ilegálně.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fifth Aliyah na anglické Wikipedii.