Pěnkava obecná
Dnes je Pěnkava obecná tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Díky svému významu v sociální, politické, kulturní a ekonomické sféře se Pěnkava obecná stal stálou přítomností v našich životech. Ať už prostřednictvím technologického pokroku, změn ve vládní politice nebo jednoduše jeho dopadu na způsob, jakým spolu interagujeme, Pěnkava obecná je i nadále tématem zájmu a diskusí. V tomto článku prozkoumáme dopad a důležitost Pěnkava obecná v dnešní společnosti a jak jeho vliv formoval naši současnost a budoucnost.
 Pěnkava obecná | |
|---|---|
_(34980808596).jpg) Samec pěnkavy obecné ve svatebním šatě | |
_(34888758211).jpg) Samice pěnkavy obecné
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěnkavovití (Fringillidae) |
| Rod | pěnkava (Fringilla) |
| Binomické jméno | |
| Fringilla coelebs Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky svému častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i dobře známá. Samec je díky svému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Naproti tomu samice je převážně nevýrazně hnědá se světle růžovým břichem. Pěnkava obecná je převážně semenožravá, u mláďat však hraje významnou složku potravy i hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.
Taxonomie
Pěnkava obecná je jedním ze tří zástupců rodu Fringilla, společně s pěnkavou jikavcem a pěnkavou kanárskou. V Evropě se společně s ní vyskytuje pouze jeden zástupce tohoto rodu, pěnkava jikavec, která je zde však zastoupena vzácněji.[p 1] Její latinské druhové jméno, coelebs, lze do češtiny přeložit jako vdovec a odkazuje na každoroční chování samic, která svá hnízdiště opouští o něco dříve než samci. Tento název druhu přiurčil švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.
Vyskytuje se v několika poddruzích, jejich počet je však neustálený. Nejčastěji jich bývá uváděno 7 – 8.
Popis
Má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky. Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky.
Samec je díky svému charakteristickému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však velmi charakteristicky zbarven.
Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé a spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas.
Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.
Hlas
Ozývá se často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako "volání deště"), za letu také známým jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce. Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července, často je velmi snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi.
Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák). Trvá maximálně 5 sekund, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10 ×. Má navíc i 2 nebo 3 odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupcích svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, např. kanárů.
Výskyt
Pěnkava je nejhojnější evropský pták,[zdroj?] odhaduje se že V Evropě žije snad 100 až 200 miliónů pěnkav. Světově celkem více než půl miliardy jedinců a populace roste. Pěnkava obecná není vybíravá a náročná. Vyskytuje se v celé Evropě, na Azorských ostrovech, na Madeiře, na Kanárských ostrovech. Dále je známá z Asie a Severní Afriky. Obecně jí stačí jakýkoliv strom nebo skupina stromů, ale má nejraději hustší vegetaci. Její území zabírá většinou kolem 120 m².[zdroj?]
Chování
Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se sdružuje do párů, vyskytuje samotářsky, přes zimu i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.
Potrava
Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. že značnou část potravy u ní zabírají semena, u tohoto druhu konkrétně až tři čtvrtiny, převážně přitom semena plevelná a obilná, zbylou jednu čtvrtinu z celkové potravy tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (hmyz, pavouci, housenky), kteří hrají významnou roli hlavně u mláďat. Přes zimu, kdy je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují více do parků a zahrad a proto bývají často k vidění i na krmítkách, kde preferují zejména slunečnicová semena.
Hnízdění
Samec je v období rozmnožování silně územní a ze svého teritoria vyhání všechny možné samčí konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním své jasně zbarvené hrudi. Na stavbě hnízda, která začíná již v březnu, se podílí pouze samice. Je obvykle umístěno ve výšce 2 – 10 metrů na bočních větvích stromů nebo keřů a základním materiálem pro jeho stavbu jsou rostliny a kořínky, které slepuje pavučinami, z vnitřní strany jej často vystýlá pery a ze strany vnější hnízdo maskuje lišejníky, mechem a občas i jiným měkkým materiálem.
Hnízdí jednou nebo dvakrát do roka, poprvé v rozmezí od dubna do května, popřípadě podruhé v rozmezí od června do července. V každé snůšce bývá 4 – 6 světlých, 19 × 14,5 mm velkých vajec s řídkým tmavým skvrněním, na jejichž sezení se podílí pouze samice. Mláďata se líhnou po 12 – 13 dnech a zprvu jsou oběma rodiči krmena malými bezobratlými. Hnízdo opouštějí zhruba po 13 – 14 dnech.
Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil celých 14 let.
Predátoři
Pěnkava obecná je kvůli své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů. Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (krahujců), poštolek, sov a koček, na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).
Odkazy
Poznámky
- ↑ Pěnkava jikavec zde hnízdí pouze v počtu 25 000 000 – 43 000 000 párů
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chaffinch na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online.
- ↑ ŘONDÍK, M. Pěnkava obecná . . Dostupné online.
- ↑ a b AKIVE. Chaffinch (Fringilla coelebs) . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-23. (anglicky)
- ↑ a b GAINS, D. Chaffinch . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WHITFIELD, P. 2000 zvířat - Velká obrazová encyklopedie. Praha: Euromedia Group, 2003. ISBN 80-242-0009-0.
- ↑ BBC. Chaffinch . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-29. (anglicky)
- ↑ a b c d e f DUNGEL, J.; HUDEC, K. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.
- ↑ a b DIERSCHKE, V. Ptáci. Praha: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.
- ↑ a b THE WONDER OF BIRDS. Chaffinch . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/22720030 - Fringilla coelebs na BirdLife
- ↑ ŠOLTÉSOVÁ, J. Pěnkava obecná - Fringilla coelebs . . Dostupné online.
- ↑ a b c d e COLLIN, D. Fringilla coelebs - Common Chaffinch . . Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pěnkava obecná na Wikimedia Commons - Galerie pěnkava obecná na Wikimedia Commons
Taxon Fringilla coelebs ve Wikidruzích- (anglicky) WhatBirds.com Archivováno 26. 2. 2009 na Wayback Machine.
