Přímořský kraj

Téma Přímořský kraj upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého významu v moderní společnosti po jeho dopad na historii byl Přímořský kraj předmětem debat a úvah v mnoha oblastech. V průběhu let se objevily různé pohledy a přístupy, které obohatily porozumění a uznání Přímořský kraj. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Přímořský kraj, od jeho počátků až po jeho současný vliv, s cílem poskytnout široký a úplný přehled tohoto fascinujícího tématu.

Přímořský kraj
Приморский край
Přímořský kraj – znak
znak
Geografie
Přímořský kraj na mapě Ruska
Přímořský kraj na mapě Ruska
Hlavní městoVladivostok
Souřadnice
Rozloha164 700 km²
Časové pásmoUTC+11
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 877 844 (2021)
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 92,5 %, Ukrajinci 2,8 %, Korejci 1,0 %, Tataři a další
Náboženství28 % pravoslaví, 7 % ostatní křesťanství, 1 % tradiční a rodnověří
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkukraj
Podřízené celky22 rajónů, 12 městských okruhů
Vznik1938
gubernátorOleg Kožemjako
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba
Označení vozidel25 a 125
Oficiální webwww.primorsky.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přímořský kraj (rusky Примо́рский край) je federální subjekt Ruské federace, jenž se rozkládá především podél pobřeží Japonského moře. Kraj je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Přímořský kraj vznikl 18. října 1938 rozdělením Dálněvýchodního kraje. Hlavní městem je Vladivostok, který je největším městem ruského dálného východu. V kraji žilo k roku 2010 1 956 497 obyvatel.

Geografie

Kraj sousedí na severu s Chabarovským krajem, na západě s Čínou a na jihu se Severní Koreou. Ke kraji patří i některé ostrovy.

Přímořským krajem prochází pohoří Sichote Aliň, které pokračuje do Chabarovského kraje. Nejvýznamnější řekou je Ussuri, která zde pramení a na svém středním toku tvoří na západě hranici s Čínou. Ussuri protéká rozsáhlým údolím, ve kterém se vyskytují četné ostrovy oddělené říčními rameny, pouze na menší části toku má údolí strmé břehy. Do Ussuri odtéká většina řek Přímořského kraje.

Kraj se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 2 hodiny.

Sídla

Tabulka níže uvádí největší sídla v Přímořském kraji (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010 a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo počet obyvatel
Vladivostok 592 069
Nachodka 159 695
Ussurijsk 157 946
Arťom 102 636
Arseňjev 56 742

Ekonomika

Převažuje průmysl loďařský, chemický (zejména zpracování ropy), rybný, letecký (vojenská letadla), hutnictví olova. Vladivostok je nejdůležitějším finančním centrem ruského východu.

Krajem prochází Transsibiřská magistrála a také železniční trať do Severní Koreje. Námořní přístavy v Přímořském kraji mají mimořádný celostátní význam, jde především o moderní kontejnerové přístavy ve Vladivostoku a v Nachodce (Vostočnyj) a dále o ropný terminál tamtéž. Ve Vladivostoku je mezinárodní letiště, které má spojení s městy v Číně, Severní Koreji, Jižní Koreji, Japonsku a dále s vnitrostátními letišti.

Obyvatelstvo

Původními obyvateli přímořského kraje byli Udegejci, Nanajci, Nivchové, Oročové, Ulčové, Orokové a Mandžunové.

Počet obyvatel

Obyvatel v přímořském kraji ubývá. V roce 2010 jich bylo 1 956 497, takže méně než roku 2002, kdy jich bylo 2 071 210. V roce 1989 jich bylo 2 258 391.

Národnostní skupiny

Vzhledem ke geografické poloze se zde kromě Rusů vyskytují Korejci, povolžští Němci, Burjati, Nanajci, Japonci, Číňané a Oročové, žije zde i mnoho národností z ostatních zemí bývalého SSSR. Původními obyvateli jsou Udegejci, hlavně jejich podskupina zvaná Tazové.

Seznam etnických skupin

Údaje jsou z roku 2010. Je i uvedeno, kolik procent daná národnost tvoří.

Náboženství

Podle průzkumu z roku 2012 se v přímořském kraji hlásilo 26,6 % obyvatel k ruské ortodoxní církvi, 6 % k nezařazenému křesťanství, 1 % k ostatním pravoslavným církvím a 1 % k rodnověří nebo k tradičním sibiřským náboženstvím. Ateistů je 35 %, lidí co věří ve vyšší moc a nehlásí se k žádnému náboženství (tzv. bez vyznání) je 24 % a ostatních je 6,4 %.

Odkazy

Reference

  1. Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (rusky) 
  2. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 . Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (rusky) 
  3. Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
  4. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 
  5. ВПН-2010. www.gks.ru . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-15. 
  6. Главная страница проекта «Арена». Некоммерческая Исследовательская Служба "Среда". 2012-10-19. Dostupné online . (rusky) 

Související články

Externí odkazy