V dnešním světě je Předmět (mluvnice) téma velkého významu a zájmu širokého spektra jednotlivců a sektorů společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na ekonomiku, zdraví, politiku nebo kulturu, Předmět (mluvnice) se stal ústředním bodem diskusí a debat po celém světě. V průběhu historie Předmět (mluvnice) podnítil nekonečný výzkum, technologický pokrok a významné změny ve způsobu, jakým toto téma vnímáme a přistupujeme k němu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Předmět (mluvnice) a zamyslíme se nad jeho rolí v dnešní společnosti.
Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici). Vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se slovesný děj týká, na co přechází, co jím vzniká. V pasivních větách může předmět představovat i původce děje. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Základním předmětovým pádem je 4. pád (akuzativ). Pokud se můžeme zeptat jinak než pádovými otázkami, zpravidla se nejedná o předmět, ale o příslovečné určení. Předmět ve 4. pádě se někdy rozlišuje na akuzativ předmětu vnitřního, kdy označuje to, co dějem vzniká: péct chleba, stavět zeď, a akuzativ předmětu vnějšího, který označuje to, co existuje nezávisle na ději: koupit chleba, obejít zeď.
V jazycích, které neužívají pády, se předmět vyjadřuje slovosledem. Pro slovesa s více předměty je obvykle i jejich slovosled pevně stanoven.
Slovo před-mět je kalk z latinského ob-iectum („předvržené, předhozené“).
Předmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici předmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Předmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady:
Předmět, na nějž se nevážou další větné členy, se nazývá holý: Petr píše dopis. Předmět s dalšími větnými členy je rozvitý předmět: Viděl psa žeroucího maso. Předmět je nejčastěji rozvíjen přívlastkem (můj pes), někdy také doplňkem (obdržel zásilku poškozenou). Pokud je v předmětu spojeno několik výrazů, jde o předmět několikanásobný. Jednotlivé členy několikanásobného předmětu mohou být navzájem spojeny různými způsoby:
Jednotlivé části několikanásobného předmětu mohou být rovněž holé nebo rozvité.
V češtině je počet předmětů ve větě určován především valenční vazbou přísudkového slovesa. Existují bezpředmětová slovesa, která na sebe neváží předmět (slzet, pršet), jiná předmětová slovesa na sebe vážou jeden (číst knihu), dva (darovat bratrovi lyže) nebo tři (povědět rodičům o dětech pravdu) předměty. Sloveso také určuje, v jakém bude každý předmět pádě a jestli bude napojen předložkově nebo bezpředložkově.
V českých větách se velmi často nevyjadřuje podmět, jelikož jej lze identifikovat podle slovesných koncovek nebo z kontextu: Připadáš mi smutný (ty). - Pavel se dívá z okna. Pozoruje ptáky na zahradě (Pavel). Naproti tomu předmět se u předmětových sloves obvykle vyjadřuje a vypustit ho lze jen ve specifických případech: