Pakt proti Kominterně
V tomto článku prozkoumáme vše, co souvisí s Pakt proti Kominterně. Od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj, přes jeho aplikace v různých kontextech. Pakt proti Kominterně hrál zásadní roli v tak různorodých aspektech, jako je společnost, technologie, kultura a historie. V průběhu let Pakt proti Kominterně vyvolal debatu o svém dopadu a vlivu na naše životy, o jeho etických důsledcích a budoucím vývoji. Proto je klíčové do hloubky analyzovat všechny aspekty spojené s Pakt proti Kominterně s cílem lépe porozumět jeho významu v současném světě a jeho potenciálu v budoucnosti.
Pakt proti Kominterně (Komunistické internacionále) byl pakt uzavřený 25. listopadu 1936 v Berlíně mezi
- Třetí říší a
- Japonskem.
- Zhruba o rok později 6. listopadu 1937 se k paktu připojila i Itálie.
Za Německo podepsal Joachim von Ribbentrop, za Japonsko vyslanec Mušanokódži Kintomo.
Na dobu pěti let se obě země zavázaly společně bojovat proti komunistické propagandě (z důvodu zachování vztahů se SSSR ne přímo proti socialistickému státu). V tajném dodatku se pak dohodly, že v případě útoku jednoho ze signatářů na SSSR zachovají neutralitu a neuzavřou se Sovětským svazem žádné smlouvy, které by odporovaly duchu paktu.
V roce 1941 byl pakt prodloužen o dalších šest let a připojilo se k němu dalších třináct signatářů:
- Především němečtí spojenci a satelity: Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Španělsko a dvě japonské loutkové vlády: Mandžusko a Čína.
Státy Paktu proti Kominterně
Signatáři
.svg){kind=small}
Členové
Itálie (od 1937)
Mandžukuo (od 1939)
Španělsko (od 1939)
Maďarsko (od 1939)
Finsko (od 1941)
Chorvatsko (od 1941)
Bulharsko (od 1941)
Rumunsko (od 1941)
Slovensko (od 1941)
Dánsko (od 1941)
Čína-Nanking (od 1941)
