Pelmeně
Dnes je Pelmeně vysoce aktuální téma, které se týká nás všech, ať už si toho uvědomujeme nebo ne. Jak se svět ubírá směrem ke stále nejistější budoucnosti, Pelmeně se stává základní součástí našich životů a ovlivňuje způsob, jakým interagujeme s naším prostředím, s ostatními lidmi a dokonce i se sebou samými. Proto je nutné ponořit se do znalostí a porozumění Pelmeně, abychom mohli čelit výzvám, které se objevují v tomto měnícím se světě. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Pelmeně a prozkoumáme jeho důsledky, aplikace a důsledky v našich životech.
| Pelmeň | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Místo původu | Republika Komi |
| Složení | |
| těsto a maso | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelmeně (rusky пельмени, pelmeni) jsou národním jídlem ruské kuchyně, ale i sousedních zemí, ovlivněných ruskou kulturou. Jsou to masové knedlíčky, přesněji těstové taštičky plněné masem a uvařené ve vodě. Obvykle se dělají s náplní z mletého masa, která je zavinuta v tenkém těstě vyrobeném z mouky a vajec. Velmi podobné jídlo je též připravováno na Ukrajině, Litvě, v Itálii, kavkazských zemích, Mongolsku, Číně, himálajských zemích a Koreji.
Původ
Rusové tento pokrm převzali od Udmurtů, uralského národa, se kterým se „stýkali a potýkali“ již od konce 12. století. Ruský název je vlastně zkomoleninou udmurtského složeného výrazu peľnjaň (пельняань), což znamená „chléb ve tvaru ucha“. Udmurtští lovci si tyto „chlebové uši“ brávali s sebou na své výpravy do lesů.
Zejména po dobytí Kazaňského chanátu (1552) se ruské oblasti dostávaly do intenzivního kontaktu s kulturou (včetně kuchyně) uralských národů. Když pak byla roku 1730 otevřena hlavní spojnice mezi evropskou Rusí a Sibiří – tzv. Sibiřský trakt – jež vedla i přes zemi Udmurtů, seznámily se s pelmeněmi také masy ruských vystěhovalců a vyhnanců, kteří jejich znalost přenesli i na Sibiř (kam se také dostávaly z druhé strany, od Číny a Koreje). Pelmeně, místně zvané sibiřské pelmeně (сибирские пельмени), se v tamních klimatických podmínkách staly velmi oblíbenou, výživnou potravou, kterou lze skladovat zmrzlou venku po dobu až několika měsíců. Ze Sibiře se pak pochoutka rozšířila do celé ruské říše.
Složení a příprava
Největší rozdíl mezi pelmeněmi a jinými druhy knedlíčků je v jejich tvaru a velikosti – typické pelmeně jsou měsíčkovitého („uchovitého“) tvaru a v průměru mají cca 2–3 cm, zatímco většina ostatních typů je většinou podlouhlá či kulatá a větší.
Pelmeně se připravují z těsta, podobného nudlovému – těsto musí být velmi tuhé, až nepoddajné. Někdy se do něj přidává i mléko nebo voda. Pro náplň lze použít vepřové, jehněčí, hovězí nebo jakékoli jiné maso; také smíchání několika druhů je velmi oblíbené. (Podle tradičního udmurtského receptu by náplň měla obsahovat 45 % hovězího, 35 % jehněčího a 20 % vepřového masa.) Navíc se do náplně přidávají rozličná koření jako černý pepř, česnek a zejména cibule.
Okrajem skleničky se z tence vyváleného těsta vykrojí placička, na kterou se nanese lžička masové náplně, placička se přeloží napůl a okraje se stisknou do vlnitého „švu“. Hotové šátečky lze i zmrazit; až bezprostředně před konzumací se vloží do vroucí osolené vody a vaří se, dokud nevyplavou a poté ještě 2–5 minut. Horké pelmeně se polijí/potřou máslem nebo kysanou smetanou, popř. hořčicí, smetanovým křenem či octem. Některé recepty doporučují ještě pelmeně po uvaření osmahnout dozlatova na pánvi.
Reference
- ↑ KRAVČÍK, Jan. Udmurtsko – země lesních kouzel. Navýchod. Únor 2002, roč. 2., čís. 1, s. 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISSN 1214-2522. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pelmeň na Wikimedia Commons - Pelmeně. Poslední hrozba pro emancipovanou ženu Archivováno 10. 4. 2015 na Wayback Machine. – podrobný návod (+fotky) na blogu V kuchyni s Moldavankou
