V dnešním světě se Petr z Mladoňovic stal tématem rostoucího zájmu. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v akademické oblasti nebo jeho vlivu na populární kulturu, Petr z Mladoňovic se umístil jako téma neustálých debat a úvah. Od svých počátků až po současnost byl Petr z Mladoňovic předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech, kteří se pokusili rozluštit jeho mnohostranné aspekty a pochopit jeho význam ve vývoji lidstva. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy, ze kterých lze k Petr z Mladoňovic přistupovat, a analyzujeme jeho význam v současném světě.
Petr z Mladoňovic | |
---|---|
Narození | 1390 Morava |
Úmrtí | 7. února 1451 (ve věku 60–61 let) Praha |
Povolání | spisovatel, teolog, pedagog a kazatel |
Zaměstnavatel | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Nábož. vyznání | husitství |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr z Mladoňovic (kolem roku 1390, Mladoňovice – 7. únor 1451) byl český spisovatel a kazatel.
Pocházel z jihozápadní Moravy. O jeho dětství není nic známo. V roce 1409 se stal bakalářem svobodných umění na pražském vysokém učení (Karlově univerzitě). V té době už naplno probíhal zápas mezi příznivci a odpůrci reforem tehdejší katolické církve. Petr se přimkl na stranu reformátorů a to ho přivedlo přímo do centra dění. Jako písař ve službách rytíře Jana z Chlumu byl průvodcem M. Jana Husa na jeho cestě na kostnický koncil, kde s ním věrně setrval po celou dobu jeho procesu až do smrti (1415). Mladoňovicův spisek, který o těchto událostech sepsal, se v domácím prostředí brzo rozšířil a stal se důležitým pramenem pro pochopení kostnických událostí (akta koncilu se totiž nedochovala). Následujícího roku byl také svědkem popravy Husova přítele, učeného M. Jeronýma Pražského. Obě události na něj hluboce zapůsobily a předurčily jeho dráhu po zbytek života.
Roku 1416 byl jmenován mistrem na pražské univerzitě, kde napomáhal vítězství husitské věci. Od roku 1420 působil jako kazatel v kostele svatého Michala nedaleko Staroměstského náměstí v Praze. Od roku 1426 byl děkanem na univerzitě.
V průběhu husitského hnutí se účastnil mnoha debat (velké hádání o ornátech, polemika proti Václavu Korandovi, protesty proti Zikmundu Korybutovičovi atd.), vždy vystupoval proti táboritům. Jelikož nesouhlasil ani s husitským arcibiskupem Janem Rokycanou, byl vypovězen z Prahy, vrátit se mohl až po dvou letech. Roku 1439 se stal v kostele sv. Michala farářem a později i rektorem univerzity. Roku 1448 se ještě účastnil jednání o potvrzení kompaktát.
Přínos jeho díla nespočívá v kráse literatury, ale pouze v obsahu. Ve svých dílech se snažil držet ověřených fakt.