Ve světě Prešov existuje nekonečné množství pohledů, nápadů a názorů, které nás zvou k prozkoumání a objevování více o tomto fascinujícím tématu. Je to téma, které v historii upoutalo pozornost bezpočtu lidí a zůstává aktuální i v moderním světě. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost je Prešov tématem, které nás nepřestává fascinovat. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a přístupy k Prešov, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv, abychom mohli hlouběji porozumět tomuto vzrušujícímu tématu.
Prešov | |
---|---|
Letecký pohled na střed města s konkatedrálou Sv. Mikuláše | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°59′51″ s. š., 21°14′25″ v. d. |
Nadmořská výška | 250 m n. m. |
Stát | Slovensko |
Kraj | Prešovský |
Okres | Prešov |
Tradiční region | Šariš |
Administrativní dělení | 6 místních částí |
Prešov | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 70,4 km² |
Počet obyvatel | 84 824 (2021) |
Hustota zalidnění | 1 204,4 obyv./km² |
Správa | |
Status | město |
Starosta | Ing. František Oľha (za SaS, PS a SPOLU) |
Vznik | 1247 |
Oficiální web | www |
primator | |
Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Hlavná 73 080 66 Prešov |
Telefonní předvolba | 051 |
PSČ | 080 01 |
Označení vozidel (do r. 2022) | PO |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prešov (maďarsky Eperjes, německy Eperies a 1938–1945 i Preschau, polsky Preszów, rusínsky a ukrajinsky Пряшів (Prjašiv), rusky Пряшев (Prjašev), latinsky Fragopolis nebo Eperiessinum, romsky Perješis, přezdívaný také jako Atény nad Torysou) je krajské a okresní město na Slovensku. Se svými přibližně 85 tisíci obyvateli je tak po Bratislavě a Košicích třetím největším slovenským městem. Město má čtyři katastrální části: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová. Je sídlem archeparchy prešovského, hlavy Slovenské řeckokatolické církve a patří do Košicko-prešovské aglomerace.
Prešov leží ve východní části Slovenska na soutoku řek Torysa a Sekčov, v Košické kotlině, 30 km severně od Košic. Obklopují ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina ze západu. Je centrem regionu Šariš.
Oblast dnešního Prešova byla osídlena v dávnověku. V době Římské říše tu existovalo sídliště. Po stěhování národů v 6. století sem migrovali Slované. První písemná zmínka o městě je z roku 1247, od roku 1347 je Prešov svobodným královským městem. V tomto období zde kvetla řemesla a kultura, křížily se zde obchodní cesty.
V říjnu 1604 sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj dobyl Prešov a získal zde spojence pro své povstání proti Habsburkům. Jeho tažení ukončil roku 1606 Vídeňský mír. Náboženské ani politické poměry se tím však neurovnaly.
Na zasedání hornouherských protestantských stavů v roce 1665 bylo rozhodnuto o založení prešovského evangelického kolegia; v roce 1667 v něm začala výuka.
Prešovská jatka byla nazvána hromadná poprava 20 prešovských měšťanů a zemanů, kterou roku 1687 po vykonstruovaném procesu za protihabsburský odboj a kalvínskou či evangelickou víru nařídil generál Antonio Caraffa.
V roce 1862 zde byla za podpory Jozefa Gagance, řeckokatolického biskupa prešovské eparchie, založena rusínská literární společnost s názvem Obščestvo sv. Joana Krestiteľa. Předsedou společnosti byl zvolen Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov.
Pod označením Prešovská vzpoura vešla do dějin poprava 40 vzbouřených slovenských vojáků z roku 1918, která zde předznamenala rozpad Rakousko-uherské monarchie. V roce 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad.
Po vzniku Československa nastal rozvoj města. Na konci druhé světové války, 19. ledna 1945, Prešov osvobodila Rudá armáda. Po zde byly budovány průmyslové podniky. V 80. letech 20. století byl Prešov spojen s Košicemi dálnicí D1. Po rozpadu federace a obnovení krajů na Slovensku se stal krajským městem.
Do konce 18. století Židé bydleli pouze v okolních obcích, protože pobyt jim byl v tehdejším svobodném královském městě zapovězen. V 80. letech 18. století se v důsledku politických událostí v okolních zemích, zejména v Polsku, zvýšil počet židovských přistěhovalců, kteří se zpočátku usazovali v okolí města. Přistěhovalci začali usilovat o zrušení těchto zákonů, které omezovaly jejich přítomnost a hospodářskou činnost. Toho se částečně dočkali za vlády Josefa II. na základě patentu Systematica Gentis Judaicae Regulatio v roce 1783.
Podle tradice byl prvním usazeným Židem bohatý obchodník Marcus Holländer, který nechal na prešovském náměstí postavit sochu Neptuna a zasadil se o vznik židovské obce ve městě. Zrovnoprávnění židovských obyvatel bylo dosaženo po rakousko-uherském vyrovnání. Před druhou světovou válkou bylo v Prešově pět synagog a židovské obyvatelstvo tvořilo téměř 25 % všech obyvatel města. V letech 1942–1945 se asi 6 400 Židů z Prešova a okolí stalo obětí holokaustu a zničena byla i většina židovských sakrálních staveb. Zachována zůstala jen jedna ortodoxní synagoga, v jejíž horní části jsou umístěny expozice židovského muzea.
Od roku 1996 ve městě působí Prešovská univerzita, která vznikla rozdělením starší Univerzity Pavla Jozefa Šafárika.
Z obyvatel je[kdy?] 94,7 % Slováků, 1,4 % Rusínů a Ukrajinců, 1,2 % Romů, 1 % Čechů, 0,2 % Maďarů a 0,5 % ostatních. V roce 2011 se 55,35 % obyvatel přihlásilo k Římskokatolické církvi, 8,15 % k Řeckokatolické církvi, 4,05 % k Evangelické církvi augsburského vyznání, 1,51 % k Pravoslavné církvi a 0,06 % k židovské obci. Ateistů bylo 12,44 % a 17,16 % se k náboženské příslušnosti nevyjádřilo.