V tomto článku prozkoumáme dopad Prosincová ústava na různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na populární kulturu až po svůj význam v historii, Prosincová ústava zanechal svou stopu v různých oblastech. Budeme analyzovat, jak Prosincová ústava formoval způsob, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás, a také jeho roli ve vývoji společnosti. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Prosincová ústava a tomu, jak poznamenala před a po v našem vnímání reality. Tento článek si klade za cíl nabídnout široký a rozmanitý pohled na Prosincová ústava, řešící různé perspektivy a možné důsledky pro budoucnost.
Prosincová ústava (německy Dezemberverfassung) byla vydána 21. prosince 1867 jako soubor ústavních zákonů. Nová ústava byla reakcí na rakousko-uherské vyrovnání. Tvořilo ji 7 zákonů, vymezujících zákonodárnou pravomoc Říšské rady, katalog základních práv občana, zřízení říšského soudu, nezávislost soudů, postavení císaře a vlastní vyrovnávací zákon. Platila do zániku Rakousko-uherské monarchie. K úpravě došlo takzvanou dubnovou ústavou v roce 1873, která zejména zavedla přímé volby do Říšské rady.
Ústava (s výjimkou 7. zákona) platila jen pro Předlitavsko, konkrétně (v dobovém slovníku) „v Čechách, Dalmatsku, Haliči a Vladiměřsku s Krakovskem, v Rakousích pod Enží a nad Enží, Salcbursku, Štyrsku, Korutansku, Krajinsku, v Bukovině, Moravě, Slézsku, Tyrolsku, Vorarlbersku, Istriansku, Gorici a Gradišíku, též v městě a okršlku Trstském”.