Protikrál
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Protikrál. Od svých počátků až po své dnešní aplikace hraje Protikrál důležitou roli v různých oblastech každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy se ponoříme do různých aspektů, díky nimž je Protikrál relevantním tématem hodným prozkoumání. Od jeho přínosů po jeho výzvy se budeme zabývat různými pohledy na Protikrál a nabídneme komplexní pohled, který čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti v současném světě. Připojte se k nám na této vzrušující prohlídce Protikrál a objevte vše, co toto téma nabízí.
Protikrál (též vzdorokrál, latinsky Contrarex) byl protikandidát legálně panujícího krále, v důsledku nástupnických sporů nebo politické opozice.
Protikrálové se častěji vyskytují ve volených monarchiích. V dědičných monarchiích se protikrál často objevil po vymření vládnoucí dynastie, když se o trůn ucházelo několik kandidátů, přičemž obvykle jsou tito uchazeči označeni jako pretendent. Někteří protikrálové uspěli ve své snaze a stali se legálními králi, například Konrád III. nebo Fridrich II. Štaufský, u jiných je jejich postavení dodnes předmětem diskusí (Jindřich II. Bavorský).
Protikrálové se nejčastěji vyskytli ve Svaté říši římské, kde tento jev úzce souvisel s vzdoropapeži, když císařové často jmenovali vzdoropapeže a naopak papežové korunovali protikrále. Protikrálové se však vyskytli i v Polsku, Uhrách, Francii a Anglii.
Čeští protikrálové
- Matyáš Korvín (1469–1490), proti Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonským
- Karel Albrecht Bavorský (1741–1743), proti Marii Terezii
Protikrálové Svaté říše římské
- Arnulf Bavorský
- Rudolf Švábský
- Heřman Lucemburský
- Alfons X. Kastilský
- Fridrich I. Habsburský
- Jindřich Raspe
- Vilém II. Holandský
Odkazy
Reference
- ↑ HOMOLKOVÁ, Milada. Slovotvorný morfém proti- z pohledu diachronního. Slovo a slovesnost. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1997, roč. 58, čís. 2, s. 96–104. Dostupné online. ISSN 0037-7031.
