Prozatímní ústava

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Prozatímní ústava, o kterém je známo jen velmi málo. Prozatímní ústava je předmětem diskusí a studií po léta, ale stále zbývá vyřešit mnoho záhad. Od svého vzniku až po dopad na společnost, Prozatímní ústava zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do nejzajímavějších a neznámých podrobností o Prozatímní ústava a objevíme jeho důležitost a relevanci v různých aspektech každodenního života. Připravte se na hluboký ponor do vesmíru Prozatímní ústava, kde se budete moci dozvědět všechna relevantní data a zajímavosti, které vás překvapí.

Prozatímní ústava
zákon o prozatímní ústavě
Předpis státu
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Druh předpisuzákon
Číslo předpisu37/1918 Sb.
Údaje
AutorNárodní výbor československý
Schváleno13. listopadu 1918
Zrušeno6. březen 1920
Související předpisy
Zákon o zřízení samostatného státu československého
Ústavní listina Československé republiky
Oblast úpravy
ústavní právo

Prozatímní ústava, přijatá jako zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě 13. listopadu 1918 Národním výborem československým, byla první československou ústavou. Jednalo se o prozatímní, revoluční text navazující na recepční zákon z 28. října 1918. Měla pouze 21 paragrafů rozdělených do 4 oddílů a výslovně neupravovala formu státu, byť stanovila, že rozsudky se vyhlašují jménem republiky a taktéž hovořila o prezidentovi republiky. Na jejím základě vznikly nejvyšší státní orgány. Neměla vlastní ustanovení o občanských právech, kde odkazovala na základní zákon státní o obecných právech občanů státních, tj. na zákon č. 142/1867) ř. z., který byl součástí prosincové ústavy.

Byla celkem dvakrát novelizována, v březnu 1919 byl zvýšen počet členů Národního shromáždění na 270, a to navýšením počtů slovenských zástupců, výraznější novelizace proběhla v květnu 1919, kdy došlo k omezení kompetencí parlamentu a posílení výkonných orgánů (vlády a prezidenta).

Politický systém

1. Revoluční národní shromáždění vykonávající moc zákonodárnou, kontrolující činnost vlády a prezidenta. Ustavilo se z Národního výboru kooptací poslanců politickými stranami. Pro kooptaci se použily výsledky voleb do Říšské rady z roku 1911. Národní shromáždění volilo prezidenta i vládu. Vládu mohlo přímo odvolat. Poslanců bylo původně 256, v březnu 1919 byl tento počet rozšířen první novelou Ústavy na 270 hlavně ve prospěch zástupců Slovenska.

2. Prezident republiky jako hlava státu volený Národním shromážděním. Prezident neměl obsáhlé pravomoci. (Pravomoci prezidenta byly rozšířeny druhou novelou této Ústavy z roku 1919.)

3. Vláda republiky byla volena Národním shromážděním (novela zavedla jmenování prezidentem). Byla odpovědna Národnímu shromáždění a příslušela jí moc výkonná.

Prozatímní ústava ustanovila jednotu moci výkonné a zákonodárné (po vzoru Švýcarska). To se změnilo druhou novelou této Ústavy, čímž došlo k přeměně na parlamentní republiku.

Odkazy

Externí odkazy