V článku Případek prozkoumáme fascinující téma, které zaujalo lidi všech věkových kategorií a prostředí. Ať už hledáte informace o Případek nebo si jen chcete prohloubit své znalosti, tento článek vám poskytne podrobný a komplexní přehled o daném tématu. Od jeho vzniku až po nejnovější výzkum a trendy vás vezmu na cestu nejdůležitějšími a fascinujícími aspekty Případek. Připravte se na to, že se ponoříte do světa objevování a učení, když společně prozkoumáme toto vzrušující téma.
Případek čili akcident nebo akcidens (z latinského accidere udát se, uskutečnit se) je filozofický pojem, který označuje kontingentní, proměnné, nepodstatné a náhodné vlastnosti jsoucna, které je možné abstrahovat, aniž by došlo ke změně podstaty jsoucna. V dějinách filozofie má tento pojem původ v teorii a pojmosloví Aristotelově a scholastiky, zvláště jejího nejvýznamnějšího představitele, Tomáše Akvinského.
Tabulka Aristotelových kategorií | |
---|---|
podstata (οὐσία úsiá) | |
kvantita (πόσον poson) | případky |
kvalita (ποῖον poion) | |
vztah (πρὸς τι pros ti) | |
kde? (ποῦ pú) | |
kdy (πότε pote) | |
poloha (κεῖσθαι keisthai) | |
habitus (ἔχειν echein) | |
činnost (ποιεῖν poiein) | |
trpnost (πάσχειν paschein) |
Případky, kterými je jsoucno či předmět nadáno, mají nesamostatné bytí, neexistují samy o sobě, ale jsou pouze na něčem dalším, totiž na podstatě či v podstatě (ens in alio). Zároveň však tyto případky uskutečňují možnosti, v níž je podstata, a proto je od podstaty nelze oddělovat, jejich vzájemný vztah je dialektický.
Tomáš Akvinský rozlišuje dva druhy případků:
Toto rozlišení mezi vnějšími případky a vlastnostmi je klíčové pro otázku, jak se v případcích (jevech) ukazuje esence jsoucna (podstata), která nikdy není dána bezprostředně, nýbrž zprostředkovaně v závislosti na případcích. Tato znalost je zkušenostní, avšak procesem poznávání se stává zřejmým, která určení jsou nahodilá a která podstatná (tj. vlastnosti).