V dnešním světě se Rachel de Queiroz stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. S pokrokem technologií a globalizací se Rachel de Queiroz stal ústředním tématem, které ovlivňuje různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na ekonomiku a politiku až po svou roli v kultuře a společnosti se Rachel de Queiroz stal bodem diskuse a debaty ve veřejné sféře. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Rachel de Queiroz s cílem poskytnout širokou a podrobnou vizi jeho důležitosti a dopadu v dnešním světě.
Rachel de Queiroz | |
---|---|
Narození | 17. listopadu 1910 Fortaleza Brazílie |
Úmrtí | 4. listopadu 2003 (ve věku 92 let) Rio de Janeiro Brazílie |
Povolání | novinářka, překladatelka, dramatička, romanopiskyně, spisovatelka a politička |
Ocenění | Camõesova cena (1993) Řád za kulturní zásluhy (2004) velkodůstojník Řádu prince Jindřicha honorary doctor of the Federal University of Ceará Cena Jucy Pata … více na Wikidatech |
Politická strana | Národní aliance obnovy |
Rodiče | Daniel de Queiroz Lima |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rachel de Queiroz (17. listopadu 1910, Fortaleza - 4. listopadu 2003, Rio de Janeiro) byla brazilská spisovatelka. V roce 1993 získala Camõesovu cenu, nejprestižnější ocenění pro autory píšící v portugalském jazyce. Byla představitelkou tzv. Severovýchodní školy, jež je typická sociální kritikou a užitím hovorové portugalštiny.
Od šestnácti let pracovala jako novinářka. Ve dvaceti, roku 1930, vydala svůj první román O quinze, který popisoval osudy rolnických rodin donucených opustit své domovy v období sucha v roce 1915. V té době také koketovala s komunistickou stranou, ale brzy se s ní rozešla. Již v prvním románu se hodně věnovala otázce postavení žen v brazilské společnosti, kteréžto téma ještě zesílilo v románech Caminho de pedras (1937) a As três Marias (1939). Ve 40. letech vytvořila zvláštní žánr krátkých, periodických, v novinách tištěných poetických próz, který nazvala crônica. Psala tyto krátké útvary až do konce kariéry a vyšly v 60. a 70. letech v několika souborech (O brasileiro perplexo aj.). V 50. letech se začala věnovat i dramatu (Lampião, A Beata Maria do Egito). V roce 1957 získala Cenu Machado de Assise, nejprestižnější brazilské literární ocenění. V roce 1966 byla brazilskou delegátkou v OSN. Roku 1977 byla jako první žena zvolena do Brazilské literární akademie. Její poslední román, Memorial de Maria Moura (1992) se stal předlohou oblíbeného televizního seriálu z roku 1994.