Rada bezpečnosti OSN je téma, které v posledních letech vzbudilo velký zájem, protože jeho dopad pokrývá různé oblasti společnosti. Od doby, kdy se objevil, se stal tématem debat, výzkumu a úvah, generuje protichůdné názory a obohacuje znalosti kolem něj. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů kolem Rada bezpečnosti OSN a prozkoumáme jeho historii, vývoj a dopad dnes. Budeme analyzovat různé pohledy, důkazy a argumenty, abychom plně porozuměli tomuto fenoménu, který upoutal pozornost tolika lidí po celém světě.
Rada bezpečnosti OSN | |
---|---|
Jednací sál Rady bezpečnosti OSN v New Yorku | |
Vznik | 24. října 1945 |
Sídlo | Budova Organizace spojených národů, Spojené státy americké |
Souřadnice | 40°44′58″ s. š., 73°58′5″ z. d. |
Mateřská organizace | Organizace spojených národů |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rada bezpečnosti je jeden ze šesti orgánů Organizace spojených národů (OSN), zkratkou RB OSN, který je odpovědný za zajištění světového míru a bezpečnosti. Do jeho kompetence v rámci OSN také patří rozhodování o přijetí nových členů, či schvalování změn Charty OSN. Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné a Rada může dát mandát k jejich vynucování silou, např. mírovými silami OSN.
Rada je složená z 15 členů, zástupců 15 států. Nejvýznamnější postavení má pět stálých členů, kterými jsou vítězné mocnosti druhé světové války a náleží jim právo veta. Tím je prakticky vyloučeno, aby Rada bezpečnosti rozhodla proti zájmům těchto pěti států. Zbylých deset členů má spíše podpůrnou a reprezentativní funkci, jsou voleni na dvouleté období Valným shromážděním OSN s ohledem na zeměpisné zastoupení.
Tento orgán zasedá stále a do jeho kompetence patří:
Rada bezpečnosti jako jediný orgán může nařídit použití síly při řešení ohrožení míru.
Po 1. světové válce se vítězné mocnosti (USA, Velká Británie, Francie, Itálie a Japonsko) snažily navrátit světu jeho rovnováhu. Nástrojem, který by tohoto cíle měl dosáhnout, byl podle amerického prezidenta T. Woodrowa Wilsona založení mezinárodní organizace Společnosti národů. Ta však neměla žádné prostředky na potrestání agresorů (např. italsko-etiopská válka). Jako konečný nezdar se dá považovat vypuknutí 2. světové války.
Charta OSN byla podepsána 26. června 1945 na mezinárodní Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Francisku 50 zakládajícími státy. Oficiálně vznikla 24. října 1945. kdy byla ratifikována většinou zakládajících členů.
Rada bezpečnosti je patnáctičlenná. Pět členů jsou tzv. stálí členové se zvláštními pravomocemi, zbylých 10 členů (nestálí členové) je voleno Valným shromážděním OSN na dvouleté období a to tak, že každým rokem se obmění pět členů. Zajímavým faktem je, že všech pět stálých členů Rady bezpečnosti je shodných s pěti jadernými mocnostmi, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Po druhé světové válce se pěti stálými členy staly vítězné velmoci, vybrané státy na straně Spojenců. Čína byla reprezentována Čínskou republikou, jejíž moc se po občanské válce omezila na ostrov Tchaj-wan. Na pevnině zvítězili komunisté, kteří roku 1949 vyhlásili Čínskou lidovou republikou. Roku 1971 rozhodnutím valného shromáždění OSN tchajwanskou republiku na postu stálého člena nahradila pevninská ČLR. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Rusko informovalo, že jako následnický stát SSSR přebírá místo stálého člena, což poté Rada bezpečnosti schválila.
Aktuální | Při vzniku Rady bezpečnosti |
---|---|
Spojené státy americké | |
Spojené království | |
Francie | |
Čína | Čínská republika |
Rusko | Sovětský svaz |
Nestálé členy Rady bezpečnosti volí Valné shromáždění na svém každoročním podzimním zasedání a zvolení členové nastupují do Rady k 1. lednu nadcházejícího roku. Jsou stanoveny regionální skupiny zemí, které navrhují ze svého středu jednu nebo několik kandidátských zemí. Afrika vysílá do Rady bezpečnosti tři nestálé členy, Asie, Latinská Amerika a západní Evropa po dvou nestálých členech a východní Evropa (kam spadá ČR) jednoho zástupce. Jedním ze zástupců musí být arabská země spadající střídavě pod Afriku nebo Asii. Žádná země nemůže být zvolena do Rady bezpečnosti dvakrát bezprostředně po sobě, vždy musí následovat alespoň jednoletá přestávka.
Nestálými členy Rady bezpečnosti byly v období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2016 státy:
Nestálými členy Rady bezpečnosti byly v období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2018 státy:
1. 1. 2016 – 31. 12. 2017:
1. 1. 2017 – 31. 12. 2018:
1. 1. 2019 – 31. 12. 2020:
1. 1. 2020 – 31. 12. 2021:
1. 1. 2021 – 31. 12. 2022:
1. 1. 2022 – 31. 12. 2023:
1. 1. 2023 – 31. 12. 2024:
Zástupci všech členských zemí Rady bezpečnosti musejí být stále přítomni v newyorském sídle OSN, aby se Rada mohla v případě potřeby kdykoliv sejít ke svému zasedání. Předsednictví v radě se střídá po měsíci, podle abecedního pořádku anglických názvů zemí.
V květnu 2023 uvedl ministr zahraničí Jan Lipavský, že Česká republika se bude ucházet o nestále místo v radě v roce 2031.
V současné době[ujasnit] probíhá diskuse o rozšíření stálého členství v Radě bezpečnosti. Nejsilnější předpoklady pro obsazení nových míst mají tyto státy: Brazílie, Indie, Japonsko a Německo. Brazílie je největší zemí latinské Ameriky. Indie je největší demokracií na světě a nejlidnatější zemí na světě. Navíc má třetí největší armádu na světě a vlastní jaderné zbraně. Japonsko a Německo patří mezi největší přispívatele do rozpočtu OSN.
Projekt rozšíření má mnoho kritiků. Mezi nejhlasitější odpůrce patří Argentina, Itálie, Jižní Korea, Mexiko a Pákistán. Evropští odpůrci prosazují místo německého křesla křeslo pro Evropskou unii.
Uvažuje se ještě o rozšíření o členské státy z Africké unie (Egypt, Nigérie a Jihoafrická republika) a muslimský stát.
Nejvýznamnější zvláštní pravomocí stálých členů RB OSN je neomezené právo veta, kdy kterýkoliv z nich může zablokovat jakékoliv rozhodnutí RB OSN. Toto veto nelze žádným způsobem obejít. Mezi lety 1946 a 2016 bylo veto použito v celkem 195 případech (v některých otázkách jej použilo více členů současně). K roku 2016 použilo veto nejvícekrát Rusko (90 z nich jako Sovětský svaz). Sovětský ministr zahraničí z let 1957–1985 Andrej Andrejevič Gromyko, jenž uplatnil nejvíce vet v Radě bezpečnosti, získal od západních diplomatů přezdívku „Mr. Nět“ (Pan Ne).
Počet použití práva veta 1946–2016 | |
---|---|
Stát | počet vet |
Sovětský svaz / Rusko | 105/239
|
Spojené státy americké | 79/239
|
Spojené království | 29/239
|
Francie | 16/239
|
Čínská republika / Čína | 10/239
|