V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Radomir Putnik s cílem poskytnout čtenáři kompletní a podrobnou analýzu tohoto tématu. Od jeho počátků až po jeho relevanci dnes, přes jeho dopad na různé oblasti společnosti, se ponoříme do cesty, na které se budeme zabývat jeho mnoha aspekty. Prostřednictvím kombinace historických dat, současných teorií a konkrétních příkladů se snažíme nabídnout komplexní vizi, která umožní důkladné pochopení významu Radomir Putnik v současné společnosti. Ať už se jedná o osobu, koncept, datum nebo jakýkoli jiný prvek zájmu, naším cílem je poskytnout čtenáři potřebné nástroje, aby se mohl ponořit do fascinujícího světa Radomir Putnik a pochopit jeho význam pro dnešek.
Radomir Putnik | |
---|---|
Narození | 24. ledna 1847 Kragujevac |
Úmrtí | 17. května 1917 (ve věku 70 let) Nice |
Příčina úmrtí | emfyzém |
Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov (44°48′29″ s. š., 20°29′20″ v. d.) |
Alma mater | Vojenská akademie |
Povolání | důstojník a vojenský velitel |
Ocenění | velkokříž Řádu bílého orla Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Stanislava 3. třídy Řád sv. Jiří 4. třídy rytíř komandér Řádu sv. Michala a sv. Jiří … více na Wikidatech |
Funkce | náčelník generálního štábu (1890–1892) náčelník generálního štábu (1903–1905) náčelník generálního štábu (1908–1912) náčelník generálního štábu (1912–1913) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Radomir Putnik (24. leden 1847, Kragujevac – 7. květen 1917, Nice) byl srbský voják, velitel vojsk Srbského království za první světové války.
V letech 1861–1866 vystudoval vojenskou dělostřeleckou školu v Bělehradě. Během rusko-turecké války (1876–1878) bojoval u Niše, Vranje a Gniplanje, na straně Rusů. Poté studoval na vojenské akademii v carském Rusku a následně byl jmenován velitelem podunajské divize srbské armády. V roce 1884 se stal členem generálního štábu, roku 1886 náčelníkem jeho zpravodajského oddělení, 1888 náčelníkem operačního oddělení, v roce 1889 zástupcem náčelníka generálního štábu, 1903 náčelníkem generálního štábu. Ve stejném roce, po opětovném nástupu dynastie Karadjordjevičů na srbský trůn, se začal věnovat i politice – v letech 1904–1908 byl ministrem války. V roce 1912 začaly balkánské války, v průběhu té první zvítězil u Kumanova a Monastyru, za což byl jmenován vojvodou (polním maršálem). Za druhé balkánské války v roce 1913 zvítězil v bitvě u Bregalnice.
Po vypuknutí první světové války velel srbské armádě v obranných bojích proti rakousko-uherské armádě. Byl raněn a takto absolvoval náročný ústup přes Albánii v zimě 1915. Odtud byl převezen do francouzské nemocnice, ale v roce 1917 na následky zranění zemřel. Jeho pozůstatky byly do Srbska dopraveny roku 1926.