V dnešní době se Raymond Williams stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. S rozvojem technologií a globalizací nabyl Raymond Williams v dnešní společnosti na větší důležitosti. Ať už jde o historickou postavu, aktuální téma nebo ikonické datum, Raymond Williams upoutal pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a původu. V tomto článku podrobně prozkoumáme dopad Raymond Williams v různých oblastech, stejně jako jeho význam dnes a jeho projekci do budoucnosti.
Raymond Williams | |
---|---|
Raymond Williams | |
Narození | 31. srpna 1921 Pandy, Monmouthshire |
Úmrtí | 26. ledna 1988 (ve věku 66 let) Saffron Walden |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Alma mater | Trinity College (1939–1941) King Henry VIII School Abergavenny |
Povolání | filozof, romanopisec, spisovatel, profesor, sociolog, literární kritik, literární historik a literární vědec |
Zaměstnavatel | Univerzita v Cambridgi |
Politické strany | Komunistická strana Velké Británie (1939–1941) Labouristická strana (1961–1966) Plaid Cymru (od 1969) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Raymond Henry Williams (31. srpna 1921 – 26. ledna 1988) byl britský literární teoretik, kulturolog a spisovatel velšského původu, představitel tzv. Nové levice. Jeho dílo přispělo ke vzniku kulturálních studií, která on sám nazýval "kulturní materialismus".
Studoval Trinity College na univerzitě v Cambridge. Během studií vstoupil do Komunistické strany Velké Británie, byl však záhy vyškrtnut, když se navzdory stranické linii (která platila do napadení Sovětského svazu) přihlásil do armády, aby bojoval proti Německu. Sloužil u protitankových jednotek a zúčastnil se vylodění v Normandii roku 1944. Po válce, roku 1946 dostudoval na Cambridge. Akademickou dráhu však zahájil na Oxfordu. Roku 1951 byl znovu povolán do armády, aby bojoval v Korejské válce, ale odmítl narukovat. Roku 1958 vydal svou klíčovou práci Culture and Society, která zaznamenala mimořádný ohlas, podobně jako kniha The Long Revolution z roku 1961. Ve stejném roce byl znovu přizván na Cambridge, kde se posléze stal profesorem (1974–1983). Od roku 1973 byl profesorem politických věd na Stanfordově univerzitě. Známým se v 60. letech stal i díky svým recenzím v deníku The Guardian, občas též psal prózu. Jeho odborné publikace se v té době soustředily na dějiny divadelního dramatu a románu (Moderny Tragedy, Drama from Ibsen to Brecht, The English Novel From Dickens to Lawrence) V 70. letech se přihlásil k velšskému nacionalismu a vstoupil do strany Plaid Cymru. Napsal v té době rovněž teoretické texty, které reagovaly na vznik kulturálních a mediálních studií (The Country and the City či Television: Technology and Cultural form, kde oponoval koncepcím Marshalla McLuhana). Po svém penzionování v roce 1983 se soustředil na beletrii.