Tento článek se bude zabývat problémem Regenerace, který je dnes nanejvýš důležitý. Regenerace je téma, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech, ať už v akademické, vědecké, sociální nebo kulturní oblasti. V průběhu historie byl Regenerace předmětem studia a debat, které generovaly protichůdné názory a různá vyšetřování, která rozšířila naše znalosti na toto téma. V tomto smyslu je důležité analyzovat různé perspektivy, které existují kolem Regenerace, stejně jako důsledky, které má v dnešní společnosti. Kromě toho budou prozkoumány pokroky a výzvy, kterým Regenerace v současnosti čelí, stejně jako možná řešení a reakce na problémy, které přináší.
Regenerace označuje nejen proces opravy poškozených tkání, ale i nahrazení ztracených tkání, orgánů nebo končetin. U rostlin zprostředkovávají obnovu meristémy (dělivá pletiva), u živočichů buňky, které mají dělivou schopnost.
Je možné rozlišovat fyziologickou a reparativní regeneraci. První termín označuje běžnou obnovu tkání jejich dělením, druhý znamená nahrazení ztracených částí těla.
O regeneraci mluvíme za prvé všeobecně ve smyslu procesu obnovy těl organismů. Regenerace probíhá v našem těle v uzavřeném kruhu až do vypotřebování veškerých stavebních materiálů nebo do smrti. Jedná se o nahrazování odumřelých nebo opotřebovaných tkání novými.
Rychlost regenerace přímo závisí na zdraví jedince, dostupnosti potravy a nápojů, fyzické a psychické zdatnosti a možnosti odpočinku. Regenerace organismu po zranění nebo nemoci je rychlejší, pokud tělo dostává zvýšený počet vitamínů a živin pro obnovu všech tělesných funkcí. Je obvyklá zvýšená únava, malátnost a někdy i chudokrevnost či špatná regulace tělesné teploty.
Kromě obecného označení hojivého procesu je tento výraz používán pro specifické metody hojení umožňující, aby znovu narostla ztracená končetina nebo se znovu propojila nervová vlákna, a podobně. Regenerace se vyskytuje u většiny, ne-li u všech obratlovců v embryonálním stádiu a u některých dospělých zvířat jako například mloků. Savci mají omezené regenerační schopnosti, ne tak působivé jako mloci. V typickém případě je tento typ regenerace nasazen po autotomii končetin.
Regenerace ztracené končetiny postupuje ve dvou krocích: nejprve se dospělé buňky dediferencují na kmenové buňky a poté se vyvinou v tkáně podobným způsobem jako při růstu embrya. Některá zvířata si v těle udržují skupiny nediferencovaných (kmenových) buněk, které se přesunují do míst potřebujících hojení.
Rostlina zaceluje rány způsobené odejmutím orgánů a poraněním tzv. patologickou regenerací, při níž se tvoří hojivé (závalové) pletivo neboli kalus.
Lidská žebra se mohou regenerovat, pokud zůstala v pořádku perichondriální membrána, která je obaluje. Ve vědecké literatuře byl zaznamenán případ, kdy po odstranění části žebra během 1-2 měsíců dorostlo 8 cm kostní tkáně a 1 cm chrupavky. Proto se používají jako zdroj kostí v rekonstrukční chirurgii. Příkladem schopnosti regenerovat lidskou tkáň jsou také špičky prstů a ušní bubínek.
Ve fantasy, sci-fi a horroru se často vyskytuje rozšířená regenerace lidí nebo lidem podobných tvorů. Tato regenerace často umožňuje úplné zahojení libovolných zranění (pokud je zraněný přežije) a bývá velmi rychlá, často probíhá přímo „před očima“.