V tomto článku se budeme zabývat Robert Kvaček, tématem, které v posledních letech nabylo na významu. Od svého vzniku upoutá Robert Kvaček pozornost různého publika a vyvolává debaty a úvahy o svých důsledcích. V průběhu let byl Robert Kvaček předmětem výzkumu a analýz odborníků v této oblasti, kteří přispěli k rozšíření našeho chápání tohoto fenoménu. Při této příležitosti se ponoříme do analýzy Robert Kvaček z různých perspektiv a prozkoumáme její historické, sociokulturní, politické a ekonomické dimenze. Stejně tak se zajímáme o zkoumání dopadu, který má Robert Kvaček na současnou společnost a jak formovala naše způsoby myšlení a jednání. Tímto se snažíme nabídnout komplexní vizi Robert Kvaček, která vybízí k zamyšlení a dialogu na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. | |
---|---|
Prof. PhDr. Robert Kvaček, DrSc (2017) | |
Narození | 5. července 1932 (91 let) Dvorce u Jičína Československo |
Povolání | pedagog, historik a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1951–1956) |
Témata | dějiny |
Ocenění | Medaile Za zásluhy medaile Za zásluhy I. stupně (2021) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Kvaček (* 5. července 1932 Dvorce u Jičína) je český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Působil na českých univerzitách (Univerzita Karlova v Praze, Technická univerzita v Liberci) a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Je ženatý a má jednoho syna. Žije v Jičíně, je členem Česko-slovenské komise historiků.
Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951. Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomíná: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“
Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin. Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce. Na konci 50. let byl vyslýchán Státní bezpečností z důvodu jeho badatelství o osobě Edvarda Beneše v nedostatečně negativním podání. Roku 1967 byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU a DAMU a v neposlední řadě zasáhl řadu studentů Technické univerzity v Liberci, kde stále vyučuje na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické.
Robert Kvaček je členem řady vědeckých společností (Česko-slovenská komise historiků, Pekařova společnost Českého ráje...), je rovněž členem literárních organizací (Klub autorů literatury faktu, K 89), podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporuje různé vzdělávací projekty (projekt jičínské 1. základní školy Protektorat Böhmen und Mähren a my, při kterém uspořádal pro žáky besedu; projekt jičínských základních škol k 17. listopadu Zpátky ni krok) a ochotně přednáší pro veřejnost (vzhledem ke svému věku přednášení omezil; mezi jednu z posledních můžeme zařadit přednášku nazvanou Diskuze s minulostí, která se konala v Jičíně na podzim roku 2012 při příležitosti Kvačkových 80. narozenin – přednáška se mj. týkala Kvačkových vzpomínek na studia, zamýšlela se nad nelehkou prací historika, člověka, který musí být vzdělán nejen v dějinách, musí také ovládat jazyky, umět s historickými prameny správně pracovat a osvojit si základy pomocných vědy historických). Za svou aktivní pedagogickou kariéru vychoval nespočet historiků a vedl řadu diplomových prací. K činnostem, kterými se snaží napomoci učitelům ve výuce dějepisu, můžeme zařadit i účast na tvorbě výukového DVD Obrazy z českých dějin 1914 až 2004, na kterém se po odborné stránce podílel.