V tomto článku prozkoumáme Roman Jakobson a vše, co o něm potřebujete vědět. Od jeho vzniku až po jeho dopad na společnost, přes jeho různé aplikace a pokroky ve výzkumu, se ponoříme do fascinujícího světa Roman Jakobson. Dozvíme se o jeho výhodách, výzvách a budoucích perspektivách, které se kolem něj otevírají. Prostřednictvím tohoto článku vám chceme nabídnout úplný a aktualizovaný přehled Roman Jakobson, abyste pochopili jeho důležitost a to, jak může ovlivnit váš každodenní život. Připravte se na objevování všeho o Roman Jakobson a ponořte se na cestu poznání a učení!
Roman Osipovič Jakobson | |
---|---|
Narození | 29. záříjul. / 11. října 1896greg. Moskva Ruské impérium |
Úmrtí | 18. července 1982 (ve věku 85 let) Boston Spojené státy americké |
Místo pohřbení | Hřbitov Mount Auburn |
Povolání | jazykovědec, literární vědec, pedagog, historik, spisovatel, kritik, učitel a filolog |
Národnost | Aškenázové |
Alma mater | Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze |
Témata | lingvistika, strukturalismus, poetika, tvarosloví, ruská literatura, filologie a literární věda |
Ocenění | Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1968) Hegel-Preis (1982) Řád čestné legie Premio Feltrinelli Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1991) |
Manžel(ka) | Soňa Haasová |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Roman Osipovič Jakobson (rusky Роман Осипович Якобсон, v USA Roman Jakobson, 23. října 1896, Moskva, Rusko – 18. července 1982, Boston, USA) byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických.
Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka (diachronní perspektivě), zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu.
Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research.
Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT). V 60. letech se více zabýval strukturální poetikou, sémiotikou a obecnou lingvistikou, mimo jiné otázkami komunikace, dětské řeči a poruch řeči. Roku 1967 byl emeritován a přednášel jako host na mnoha různých univerzitách po celém světě.
V často citovaném textu Lingvistika a poetika, který se zabývá poetikou coby integrální součástí lingvistiky, rozlišil Jakobson (v návaznosti na K. Bühlera) šest složek komunikace, které jsou přítomny v každém jazykovém projevu:
Na každou z těchto složek je navázána jedna z jazykových funkcí: referenční (kontext), poetická (sdělení), expresivní (mluvčí), konativní (adresát), fatická (komunikační kanál) a metalingvistická (kód). V textech různého druhu nicméně některé funkce převládají, například v poezii je to vlastní sdělení, v odborném jazyce kontext.
Za svého pobytu v Praze i později se intenzivně zabýval hlavně starší českou literaturou a spřátelil se s řadou lidí. I později psal doslovy ke knihám Milady Součkové nebo Jana Patočky, jemuž věnoval i vřelý nekrolog.
Jeho dílo je dodnes živé v poetice i v obecné lingvistice a významně ovlivnilo například psychoanalýzu Jacques Lacana a filosofii Giorgio Agambena.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Roman Jakobson na anglické Wikipedii a Roman Ossipowitsch Jakobson na německé Wikipedii.