Dnes je Rusko-polská válka (1654–1667) tématem, které získalo velký význam v různých oblastech společnosti. Od svého vzniku Rusko-polská válka (1654–1667) upoutal pozornost mnoha lidí díky své dnešní důležitosti. Postupem času se Rusko-polská válka (1654–1667) stal předmětem debat, výzkumu a analýz, což vyvolalo rostoucí zájem o jeho studium. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Rusko-polská válka (1654–1667) s cílem nabídnout komplexní pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální. Od jeho počátků až po jeho současné důsledky budeme analyzovat všechny relevantní aspekty, abychom pochopili důležitost Rusko-polská válka (1654–1667) v dnešní společnosti.
Rusko-polská válka (1654–1667) | |||
---|---|---|---|
Jan Chryzostom Pasek během bitvy u Ljachavičy (1660), Juliusz Kossak. | |||
Trvání | 1654–1667 | ||
Místo | Evropa: Východní hranice (Kresy) Polsko-litevské unie | ||
Výsledek | Andrusovské příměří | ||
Změny území | Ruská anexe levobřežní Ukrajiny, Kyjeva a Smolenska. | ||
Strany | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rusko-polská válka v letech 1654–1667, také nazývaná třináctiletá válka, třetí severní válka, nebo válka o Ukrajinu, byla konfliktem mezi Ruskou říší a Polsko-litevskou unií. Mezi lety 1655 až 1660 bylo Polsko napadeno také Švédskem, a tak je toto období v Polsku známé také jako „potopa“ nebo „rusko-švédská potopa“ (polsky potop szwedzko-rosyjski). Polsko-litevská unie zpočátku utrpěla porážky, ale znovu se vzchopila a vyhrála několik rozhodujících bitev. Těžce zkoušená polsko-litevská ekonomika však nebyla schopna financovat tak dlouhý konflikt. Tváří v tvář vnitřní krizi, navíc oslabena Lubomirského povstáním, byla unie nucena podepsat mír.
Mírová dohoda zvaná Andrusovský mír byla podepsaná v roce 1667 v Andrusově u Smolenska. Rusko dosáhlo významných územních zisků, získalo oblasti Smolenska, Černihivu a Starodubu, celou levobřežní Ukrajinu i Kyjev. Součástí smlouvy byla ochrana pravoslaví v polsko-litevském státu a katolictví v Rusku a také odškodnění 145 000 rublů od Ruska. Polsko uhájilo území Běloruska a území západně od Dněpru. Platnost traktátu král Jan III. Sobieski stvrdil v Královské Kamenici ve Lvově 21. prosince 1686 v přítomnosti Šeremětěvova ruského velvyslanectví. Válka tak znamenala začátek vzestupu Ruska jako velmoci ve východní Evropě.