Sándor Ferenczi

V dnešním článku chceme prozkoumat téma Sándor Ferenczi do hloubky. V průběhu historie hrál Sándor Ferenczi zásadní roli v různých oblastech, od politiky po vědu, kulturu a umění. Je to téma, které vyvolalo diskuse a kontroverze, ale bylo také zdrojem inspirace a inovací. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty související s Sándor Ferenczi, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost. S expertními rozhovory, nedávným výzkumem a osobními úvahami se ponoříme do vzrušujícího světa Sándor Ferenczi, abychom lépe porozuměli jeho významu a vlivu v současném světě. Nenechte si ujít tuto fascinující prohlídku Sándor Ferenczi!

Sándor Ferenczi
Rodné jménoFraenkel Sándor
Narození7. července 1873
Miskolc, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. května 1933 (ve věku 59 let)
Budapešť, Maďarské království Maďarsko
Místo pohřbeníFarkasrét Jewish cemetery
Povolánípsychoanalytik, neurolog a lékař
Alma materVídeňská univerzita (1890–1894)
Tématapsychoanalýza
RodičeBernát Ferenczi
VlivySigmund Freud
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sándor Ferenczi (7. července 1873 Miskolc, Rakousko-Uhersko22. května 1933 Budapešť, Maďarsko), původním jménem Sándor Fränkel, byl maďarský psychoanalytik židovského původu, jeden z prvních žáků Sigmunda Freuda.

Život

Narodil se jako Sándor Fränkel židovským rodičům v rakousko-uherském Miškovci. Jeho rodiče byli polští Židé Baruch Fränkel a Rosa Eibenschütz, kteří si později příjmení pomaďarštili na Ferenczi.

Učení

Ferenczi v rámci psychoanalýzy usiloval především o rozšíření jejích možností léčby směrem k těžším psychopatologiím (psychóza), které Freud považoval za psychoanalyticky neléčitelné. Vytvořil některé ze základních konceptů psychoanalýzy – například pojem introjekce pochází od něj.[zdroj⁠?] Ve dvacátých letech se však Ferenczi začal Freudovi vzdalovat. Jednak byl blízkým spolupracovníkem Otto Ranka, s jehož exkomunikací z psychoanalytického okruhu se smiřoval těžce, a pak se s Freudem neshodl v otázce sexuálně zneužívaných pacientů. Ferenczi považoval tvrzení svých pacientů o tom, že byly sexuálně zneužíváni v dětství, za pravdivé. Freud fakt sexuálních zneužití dětí nezpochybňoval, ale považoval Ferencziho důraz v této otázce za útok na svou teorii neurózy, neboť její základní kámen Freud položil tehdy, když pochopil, že vyprávění o zneužití (zejména u hysterek) je povětšinou neurotickou fantazií, a že neurotik se vyznačuje tím, že fantazie má na něj stejný účinek jako realita. Freud považoval Ferencziho názory za pokus renovovat jeho původní, předpsychoanalytickou teorii traumatu. Ferenczi přišel i s novinkami v oblasti techniky analýzy – domníval se, že psychoanalytik by měl být v léčbě mnohem aktivnější a empatický. Ferenczi ovlivnil řadu pofreudovských směrů v psychoanalýze, zejména interpersonální psychoanalýzu.

Odkazy

Literatura

  • FERENCZI, Sándor: Klinický deník. Praha: Portál , 2014. ISBN 978-80-262-0626-2
  • WOLMAN, B. B. (1977). International encyclopedia of psychiatry, psychology, psychoanalysis, & neurology. Aesculapius Publishers, New York.

Externí odkazy