Salvador Luria

V tomto článku se budeme tématu Salvador Luria věnovat z různých úhlů pohledu, s cílem poskytnout ucelenou a obohacující vizi tohoto dnes tak aktuálního tématu. V tomto směru budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho důsledky v různých oblastech a možná řešení či alternativy, které lze navrhnout. Salvador Luria je téma, které v poslední době vyvolalo velký zájem a diskuse, takže je nezbytné prozkoumat jeho různé aspekty, abyste mu plně porozuměli. Doufáme, že tento článek poslouží jako zdroj cenných informací a prostor pro zamyšlení a kritickou analýzu o Salvador Luria.

Salvador Luria
Rodné jménoSalvatore Edoardo Luria
Narození13. srpna 1912
Turín, Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí6. února 1991 (ve věku 78 let)
Lexington, Massachusetts, USAUSA USA
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
BydlištěSpojené státy americké (1940–1991)
Alma materKolumbijská univerzita
Turínská univerzita
Univerzita La Sapienza
Povolánímikrobiolog, vysokoškolský učitel, virolog a chemik
ZaměstnavateléMassachusettský technologický institut
Indianská univerzita v Bloomingtonu
Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign
Kolumbijská univerzita
OceněníGuggenheimovo stipendium (1942, 1953 a 1963)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969)
Národní knižní cena (1974)
Národní vyznamenání za vědu (1991)
ChoťZella Luria
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.

Život

Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco.

Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států, kde se o Luriových výzkumech v Itálii dozvěděl a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec byl puštěn aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových.

V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie. Ty se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států.

Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální.

Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, později na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu. Na konci 40. let získal americké občanství.

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.rozhlas.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-26. 

Externí odkazy