Severní Apeniny

O Severní Apeniny roste zájem, ať už kvůli jeho dopadu na společnost, nebo kvůli jeho významu ve vědecké oblasti. Po desetiletí přitahoval Severní Apeniny pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky svému významu v různých aspektech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Severní Apeniny, od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní vliv. Budeme analyzovat, jak Severní Apeniny formoval svět, ve kterém žijeme, a jaké perspektivy se kolem tohoto tématu otevírají. Kromě toho prozkoumáme etické a morální důsledky, které může Severní Apeniny přinést, aniž bychom zanedbávali pokroky, kterých bylo v této oblasti dosaženo.

Severní Apeniny
Appennino settentrionale
Nejvyšší bod2165 m n. m. (Monte Cimone)

Nadřazená jednotkaApeniny
Sousední
jednotky
Alpy, Pádská nížina

SvětadílEvropa
StátItálieItálie Itálie
Horninyjíl, slín, pískovec
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Severní Apeniny (italsky Appennino settentrionale) tvoří severní část Apenin. Rozkládají se od města Savony (od průsmyku Passo di Cadibona, 435 m), kde hraničí s Alpami (respektive Ligurskými Alpami), až k hornímu toku řeky Tevere. Leží v regionech: Piemont, Ligurie, Toskánsko a Emilia-Romagna. Nejvyšším bodem Severních Apenin je Monte Cimone (2 165 m). Severní Apeniny vytvářejí výrazné geografické i kulturní rozhraní mezi ligurským a jaderským pobřežím. Geologicky jsou složeny především z třetihorních jílů, slínů a pískovců. V roce 2023 byla část pohoří s výskytem krasových jevů prohlášena za světové přírodní dědictví UNESCO pod názvem „Evaporitický kras a jeskyně severních Apenin“.

Severní, Střední a Jižní Apeniny

Členění

  • Ligurské Apeniny (Appennino ligure)
  • Toskánsko-emiliánské Apeniny (Appennino tosco-emiliano)

Východní část Toskánsko-emiliánských Apenin (východně od průsmyku Futa, v místě silničního spojení Bologna-Florencie) se nazývá Toskánsko-románské Apeniny.

Geografie

Severní Apeniny vytváří souvislé hřebeny a jen výjimečně přesahují výšku 2 000 m. Horské hřbety mají zaoblené tvary. Směrem na sever, k Pádské nížině, jsou svahy dlouhé a rozbrázděné hlubokými údolími. Jižním směrem, k Ligurskému moři, jsou naopak krátké a stupňovité. Nejvyšší hory mají glaciální reliéf, vyskytují se zde kary a jezírka. Na svazích se vyskytují hluboké erozní rýhy.

Reference

  1. Universum, všeobecná encyklopedie. 1. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1060-4 (soubor). S. 251.
  2. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S.212.

Externí odkazy