Sicilský emirát

Sicilský emirát Emiratu di Sicilia  Ἐμιράτον τῆς Σικελίας  Imára Siqilíja إمارة صقلية ←  831–1071/91  →
Geografie Itálie kolem roku 1000
Hlavní město	Bal'harm (Palermo)
Rozloha	25 703 km²
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Řekové, Arabové
Jazyky	sicilská arabština, byzantská řečtina, vulgární latina
Náboženství	islámské (státní), chalkedonské křesťanství, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská země	Tuniský emirát (831–909) Fátimovský chalífát (909–948)
Vznik	831 – Arabové dobyli Sicílii na Byzanci
Zánik	1071 – Normané dobyli Palermo a ze Sicílie vytlačili Araby
Státní útvary a území
Předcházející Byzantská říše v době Amorejské dynastie Následující Sicilské hrabství

Sicilský emirát (arabsky إمارة صقلية – Imára Siqilíja) byl islámský stát rozkládající se na ostrově Sicílie v letech 831–1071. Malý zbytek arabského panství ve městě Noto a okolí se udržel ještě do roku 1091.

Historie

Arabská expanze

V roce 535 byzantský císař Justinián I. obsadil Sicílii a připojil ji k Byzantské říši jako provincii, již podruhé v dějinách Sicílie, přičemž řečtina se rozšířila napříč ostrovem. Avšak když postupně byzantská moc na Sicílii zeslábla, vylodily se v roce 652 na ostrově arabské oddíly chalífy ‘Uthmána ibn ‘Affána. Avšak Arabové se na ostrově dlouho neudrželi a po relativně krátké době se zase stáhli.

Eufémiova zrada

Kolem roku 700 ostrov Pantelleria dobyli Arabové a pouze nejednotnost arabských vůdců jim zabránila v následující invazi na Sicílii. Namísto toho se rozvinula obchodní spolupráce mezi Araby a Byzantinci prostřednictvím sicilských přístavů.

V roce 826 donutil velitel byzantské flotily na Sicílii Eufémios jeptišku, aby se za něho provdala. Císaře Byzantské říše Michaela II. tento Eufémiův krok velmi popudil a nařídil sicilskému guvernéru Konstantinovi, aby manželství ukončil a Eufémia potrestal uříznutím nosu. Eufémios se však císaři postavil, Konstantina zabil a opevnil se v Syrakusách. Neudržel se však dlouho, byl poražen a uprchl do severní Afriky. Následně nabídl vládu nad Sicílií Zijadatovi Alláhovi I., emírovi z Tunisu, pokud mu emír navrátí pozici generála a zajistí mu bezpečnost. Zijadat Alláh jeho nabídku přijal a Eufémiovi poslal armádu arabských, berberských, krétských, andaluských a perských žoldnéřů. Válka mezi arabskými útočníky a obránci ostrova byla velmi vyrovnaná: po tuhém odporu, ale kvůli vnitřní nejednotností mezi obránci, byla Sicílie po století byzantské nadvlády dobyta muslimy. Syrakusy sice ještě další dobu vzdorovaly a malé město Taormina na východním pobřeží padla až roku 902. Celý ostrov byl Araby nakonec podroben až roku 965.

Éra emirátu

Po dobytí Sicílie pro muslimy byl následně ostrov pod nadvládou sunnitských emírů z Tunisu z rodu Aglabidů a později šíitských fátimovských chalífů z Egypta. Byzantští povstalci však měli převahu především ve východní části Sicílie, kterou byli schopni ubránit před muslimy několik let.

Poté, co třetí fátimovský chalífa Ismáíl al-Mansúr potlačil vzpouru Řeků, jmenoval Hassana al-Kalbiho (948–964) sicilským emírem. Ten úspěšně držel ostrov pod kontrolou a založil vládnoucí dynastii Kalbidů. I za vlády kaldibských emírů pokračovaly arabské nájezdy do jižní Itálie až do 11. století a roku 982 dokonce Arabové porazili německou armádu římského císaře Oty II. poblíž Crotone v Kalábrii. S vládou emíra Jusúfa al-Kalbiho (990–998) začala doba postupného úpadku Sicilského emirátu. Za vlády al-Akála (1017–1037) se vyostřily dynastické spory a kliky v rámci vládnoucího rodu uzavíraly různá spojenectví s Byzantskou říší a Ziridy, dynastií berberského původu vládnoucí v oblasti Tuniska, Alžírska a Libye. V letech vlády emíra Hassana as-Samsama (1040–1053) se emirát rozdrobil na několik menších lén.

V této době pokračovalo velké povstání sicilských Řeků ve východních částech země, odkud byli Arabové dokonce vytlačeni. Emirát se začal rozpadat na jednotlivá panství jednotlivých znesvářených příslušníků Kalbidské dynastie. V 11. století začala na jihoitalské pevnině vzrůstat moc normanských žoldnéřů, kteří byli potomky vikingů, kteří přijali křesťanství a usadili se v Evropě. Normané, vedení hrabětem Rogerem vtrhli na Sicílii a osvobodili ji od muslimů. Poté, co byla dobyta Apulie, Kalábrie, obsadili normanští rytíři Messinu. Roku 1068 Rogerova armáda porazila Araby u Misilmeri, ale rozhodující bitvou bylo obléhání Palerma o dva roky později, s jehož pádem roku 1072 dostala celá Sicílie pod normanskou nadvládu.

Ekonomika

Arabové začali postupně s reformami, kterými pozvedli produktivitu a dále povzbuzovali růst malofarmářského zemědělství, které se stalo dominantním na Sicílii. Muslimové dále vylepšili zavlažovací systém a přinesli na Sicílii některé zemědělské plodiny, především pomeranče, citróny, pistácii a cukrovou třtinu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Sicily na anglické Wikipedii.

Související články

• Emirát Bari
• Córdobský chalífát
• Sicilské království
• Knížectví Capua
• Vévodství Amalfi
• Beneventské knížectví
• Knížectví Salerno
• Byzantsko-arabské války

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sicilský emirát na Wikimedia Commons