V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Sigmar Polke a její dopad na dnešní svět. Od svých počátků až do současnosti hraje Sigmar Polke zásadní roli v různých aspektech společnosti a zanechává nesmazatelnou stopu v kultuře, technologii, politice a mnohem více. Na následujících stránkách podrobně prozkoumáme, jak se Sigmar Polke vyvíjel v průběhu času, jeho vliv v různých oblastech a jak nadále utváří naši současnost a budoucnost. Sigmar Polke.
Sigmar Polke | |
---|---|
Narození | 13. února 1941 Olešnice |
Úmrtí | 10. června 2010 (ve věku 69 let) Kolín nad Rýnem |
Příčina úmrtí | rakovina |
Místo pohřbení | Melaten-Friedhof |
Národnost | Slezané |
Alma mater | Umělecká akademie v Düsseldorfu |
Povolání | fotograf, malíř, sochař, designér, instalační umělec, grafik, tiskař a kreslíř |
Děti | Anna Polke |
Příbuzní | Wilfrid Polke a Johannes Polke (sourozenci) |
Ocenění | Cena Lovise Corintha (1993) Erasmus Prize (1994) Praemium Imperiale (2002) Rubensova cena (2007) Goslarský císařský prsten Will Grohmann Award Lichtwark Award |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sigmar Polke (13. února 1941 Olešnice – 10. června 2010 Kolín nad Rýnem) byl německý malíř a fotograf narozený na území dnešního Polska.
Jeho rodina odešla po druhé světové válce z území, které nově připadlo Polsku, a roku 1953 pak emigrovala z východního Německa do Západního Německa, přičemž se nakonec usadila v Düsseldorfu. Zde vystudoval umění na Staatliche Kunstakademii. Spolu s Gerhardem Richterem a Konradem Luegem zde v roce 1963 založili nové „umělecké hnutí“ (ve skutečnosti spíše uměleckou skupinu), které nazvali „kapitalistický realismus“ (Kapitalistischen Realismus), v ironickém odkazu na socialistický realismus, jež byl oficiálním směrem v komunistických státech. Jejich snahy napodobovat výrazové prostředky reklamy či komiksu lze považovat za německou obdobu pop-artu, který se v té době začal rozvíjet ve Spojených státech amerických a Anglii. Rozdíl oproti americkému pop artu byl u Polkeho ve větší ironii a odstupu, který k popkultuře zaujímal – často kreslil „reklamní motivy“ neuměle, jakoby dětsky. Jeho oblíbeným parodovaným symbolem byl především „zajíček“ časopisu Playboy. Některá jeho díla takto došla až k abstraktnímu expresionismu, to když namaloval výjevy barvami citlivými na změnu teploty, takže se při vystavování roztekly. Od 70. let více fotografoval a vlastní fotografie pořízené na řadě cest po světě výtvarně zpracovával. Později začal také pracovat s látkami. Od roku 1978 žil v Kolíně nad Rýnem, kde už zůstal. V 80. letech se přihlásil k neoexpresionismu. Roku 1986 získal na Benátském Bienále hlavní cenu. Roku 2002 získal cenu Praemium Imperiale.