V dnešním světě je Středověké městské opevnění (Hradec Králové) téma, které získalo velký význam v různých oblastech. Od politiky po módu se toto téma stalo nevyhnutelným bodem konverzace. Jeho dopad vyvolal debaty, kontroverze a významné změny ve společnosti. V tomto článku se blíže podíváme na to, jak Středověké městské opevnění (Hradec Králové) ovlivnil a označil před a po v našem způsobu myšlení a jednání. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory, které na toto téma existují, a také jeho relevanci dnes.
Středověké opevnění Hradce Králové | |
---|---|
Poloha | |
Adresa | Hradec Králové, Česko |
Souřadnice | 50°12′34,34″ s. š., 15°50′10,91″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 39700/6-423 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Středověké městské opevnění Hradce Králové je část fortifikace města Hradec Králové, která vznikla ve 13. století.
V roce 1225 bylo Přemyslem Otakarem I. na návrší nad soutokem Labe a Orlice založeno město Hradec Králové. Městské opevnění bylo tvořeno cihlovou zdí s hranolovými věžemi. Za vlády Václava II. na konci 13. století byla před tuto zeď postavena ještě parkánová zeď s půlválcovými baštami. V období husitských válek v 15. století pak bylo městské opevnění posíleno ještě další hradbou, která byla zbudována na úpatí návrší. Středověké opevnění umožňovalo vstup do města dvěma branami (pro povozy) a dvěma fortnami (pro pěší). Pražská brána stávala v místech dnešní ulice V Kopečku, Slezská (později Mýtská) brána v Mýtské ulici, Rybářská fortna v prostoru dnešního schodiště Bono publico a Kozí (též Soukenická) fortna v prostoru dnešního schodiště v Soukenické ulici, vedle pivovaru.
V letech 1639–1640 bylo město v rukou Švédů. Ti zesílili vnější městskou hradbu osmi zemními bastiony, jedním předsunutým ravelinem a přidali dvě hvězdicové pevnůstky v předpolí.
Ve druhé polovině 19. století začaly být městské hradby ubourávány, aby uvolnily prostor nově vznikajícím budovám (např. Klicperovo divadlo, bývalá sokolovna na Kavčím plácku, obytné domy na Komenského ulici a ulici Československé armády), napojení nově vzniklých čtvrtí, a mohlo tak dojít celkovému k rozvoji města, zejména během působení starosty Františka Ulricha. V roce 1873 bylo zbořeno renesanční průčelí vnější Pražské brány a pozdně gotická Slezská brána v Mýtské ulici, ze které dnes zůstalo pouze torzo. V roce 1875 pak následovala i gotická Pražská vnitřní brána s hranolovou věží. Souvislé bourání hradeb bylo zahájeno 4. října 1884, a to na východní straně opevnění, přibližně v místech, kde dnes stojí pomník Ladislava Jana Pospíšila.
Do současnosti se ze systému středověkých hradeb dochovaly jen fragmenty. Často se jedná o pouhé zbytky zdiva ve zdivu jiných domů nebo pod terénem.
Hlavní hradba středověkého opevnění je zachována na parcelách domů čp. 45, 47, 48, 49, 50. Jedná se o zeď silnou cca 120 cm, která se směrem vzhůru zužuje. Fragmenty hradby jsou pak zachovány ve zdech domů čp. 2 (torzo Mýtské, dříve Slezské brány), 6, 10–20. Za domem čp. 13 je zachován zbytek hranolové bašty.
Za domem čp. 46 je zbytek půlválcové bašty, za domem čp. 50 zbytek hranolové bašty a za domy čp. 51 a 52 ucelený pás parkánové hradby. Zatímco téměř celý středověký systém opevnění byl cihlový, pasáž za domem čp. 52 je z opuky. Zajímavá je gotická křížová vazba cihel.
Tato hradba je z celého středověkého systému opevnění nejmladší a byla z velké části později přezděna, i když s použitím původního materiálu. Vlevo od domu čp. 273 (Komenského 1) jsou ve zdi vsazeny pískovcové kvádry, které mohou být zbytkem původní bašty. Vpravo od domu čp. 266 (Komenského 3) a vlevo od vchodu na schodiště Bono publico je ve výšce asi 5 metrů zachována cihelná hranolová bašta s rohy armovanými pískovcovými kvádry – i ta je ale pravděpodobně přezdívaná.