V dnešním článku se budeme věnovat tématu velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Staří Sasové je základním výchozím bodem pro pochopení důležitosti tohoto tématu dnes. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Staří Sasové, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a jeho význam v současné společnosti. Kromě toho nabídneme sérii úvah a doporučení, které našim čtenářům umožní proniknout hlouběji do tohoto tématu a pochopit jeho důležitost v širších souvislostech. Přidejte se k nám na této informativní a reflexivní cestě o Staří Sasové!
Staré Sasko Altsachsen
| |||||||
Geografie
| |||||||
Marklo (místo sněmování)
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Národnostní složení
|
|||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
6. století – zformování a historicky doložený první vojvoda Hadugato
| ||||||
Zánik
|
804 – konec saských válek
| ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Staří Sasové je historické označení několika kmenů germánských Sasů, kteří obývali Staré Sasko (německy Altsachsen), tedy původní saskou domovinu poté, kdy se část Sasů společně s Angly a Juty přesunula přes moře do Anglie. Současně se historický pojem váže k tomuto raně středověkému období pevninských Sasů, tak i k saskému kmenovému svazu před vznikem kmenového vévodství v roce 804, křesťanskou konverzí pevninských Sasů a jejich začleněním do Franské říše.
Staré Sasko se rozprostíralo na severozápadních území dnešního Německa v oblastech spolkových zemí Dolního Saska, Vestfálska a Saska-Anhaltska. V raném středověku bylo toto území obýváno různými kmeny Sasů, volně sdružených v kmenovém svazu, ovšem s náznaky vývoje k užšímu spojení do podoby kmenového vévodství.
Od konce 6. století bylo Sasko rozděleno na 3 hlavní oblasti:
Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší museli již od poloviny 8. století čelit její expanzi. Již za Pipina Krátkého (751–768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768–814). Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772–799 podnikají Frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského Saska, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou víru, která byla duchovním tmelem saského odboje – válka probíhala nelítostně, například u Verdenu nechal roku 782 Karel popravit 4500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. Sasko se Frankům podařilo christianizovat až poté, co byla zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae). Po těchto porážkách bylo území Sasů spojeno s Franskou říší a i následná povstání trestána s exemplární krutostí. Na severu a východě (na řece Labi) pak Karel vytvořil řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům.
Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši. V polovině 9. století vzniklo v Sasku silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Luidolf.