Stereo

V tomto článku prozkoumáme Stereo z různých úhlů pohledu, analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost a jeho význam v historii. S kritickým a objektivním pohledem se budeme zabývat nejdůležitějšími aspekty souvisejícími s Stereo, ponoříme se do jeho původu, vývoje a vývoje v průběhu času. Prostřednictvím důkladné analýzy odhalíme různé koncepty a teorie, které se točí kolem Stereo, s cílem poskytnout komplexní pochopení jeho důležitosti v současném kontextu. Kromě toho prozkoumáme důsledky a účinky, které má Stereo v různých oblastech, a umožníme tak širokou a podrobnou představu o jeho dnešním významu.

Tento článek je o prostorovém zvuku a obrazu. Další významy jsou uvedeny na stránce Stereo (rozcestník).

Stereo (řecky pevný, prostorový, tělesný) označuje technologie, které umožňují prostorové zobrazení:

Stereofonie

Stereofonie, zkráceně stereo, je vícekanálový záznam, přenos a reprodukce zvuku, která má v posluchačích vyvolat prostorový dojem.

Původní systémy záznamu a přenosu zvuku nepoužívaly stereo efektu, ale byly pouze monofonní – jednokanálové. Po mnoha desítkách let experimentů se vícekanálový zvuk prosadil ve spotřební elektronice v šedesátých letech dvacátého století.

Gramofonový záznam

U gramofonové desky bylo stereofonního záznamu dosaženo tak, že kmitání levého a pravého kanálu je vyryto (mechanicky rozdvojeno) do jedné jediné drážky v rovinách nakloněných vlevo a vpravo o 45° proti rovině desky. Dosahuje se tím i kompatibility s původním monofonním záznamem, protože vodorovný pohyb přenosky odpovídá součtu kanálů a tím i monofonnímu signálu.

Magnetofonový záznam

U analogových magnetofonů je pro záznam každého stereofonního kanálu na magnetofonové pásce použita samostatná záznamová stopa.

Digitální záznam

Pro digitální záznam stereofonního zvuku bývají oba kanály časově multiplexovány a na digitálním nosiči záznamu zaznamenány odděleně.

Rozhlasový přenos

Spektrum stereofonního signálu

Stereo signál není možné přenášet amplitudovou modulací (AM) při zachování zpětné kompatibility. Využívá se proto pouze při frekvenční modulaci (FM). Ve vysílači je frekvencí 38 kHz přepínán levý a pravý signál elektronickým přepínačem. Takto vytvoříme signál kde je složka M (součet levého a pravého kanálu) a složka S (rozdíl levého a pravého kanálu). Složka M je ve frekvenčním rozsahu 30 Hz – 15 kHz a složka S v rozsahu 23–53 kHz (což je pro člověka neslyšitelné pásmo a proto je tento signál zpětně kompatibilní s mono signálem). K těmto složkám je ještě přidán tzv. pilotní signál s frekvencí rovnou polovině přepínacího signálu, čili 19 kHz. Ten umožňuje dekódování a zpětné vytvoření stereofonního signálu.

Související články

Externí odkazy