V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Svatopluk Čech v různých kontextech a rozsahech. Od svého vzniku Svatopluk Čech vyvolal řadu debat a kontroverzí, které pronikly do různých sociálních a kulturních sfér. V průběhu historie zanechal Svatopluk Čech nesmazatelnou stopu v životech lidí, jejich myšlenkách a jednání. Ponoříme se do nejrelevantnějších aspektů a prozkoumáme, jak Svatopluk Čech utvářela a transformovala svět, který obýváme, a také četné interpretace, které dala vzniknout. Tento článek se snaží nabídnout široký a multidisciplinární pohled na Svatopluk Čech a vyzývá čtenáře, aby se zamyslel nad jeho významem a vlivem na současnou společnost.
Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) byl panský hospodářský správce a český vlastenec, matka Klára, rozená Raková. Otec působil v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července1890, svého členství se vzdal v roce 1895.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla) byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.
Příčina smrti Svatopluka Čecha. Při balsamování mrtvoly Svatopluka Čecha zjistil profesor Hlavarakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt a po smrti rychle se vyvinující plynatost podkožní na horních končetinách a na hrudníku. Střevo nad nádorem bylo značně rozšířeno. V jiných orgánech nenalezeno žádných změn, zejména zvláště budiž podotknuto, že plíce byly úplně beze změn, srdce normální velikosti, chlopně srdeční a veškeré cévy velké i malé zúplna jemné.
Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).
Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu.
Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička.
Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.
Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopickéhopanslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši).
Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirickápovídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami.
Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
Sníh (1894) v časopise Květy, knižně (1900), báseň.
Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě.
Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně.
Prvotinu – báseň Štědrý den – zveřejnil v píseckém periodiku Zlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymem Stanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).
Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradice
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech. Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy. Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.
Mramorové poprsí na podstavci s českými národními emblémy (kolem 1896), autor Vilém Amort
Česká města a obce
Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek,Bezděkov,Peruc,Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel: Slaný,Vraný, Praha a Obříství. V městysuLiteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství: Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka. V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna, od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo. V Obříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil. V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921. Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků) a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul. V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.
Galerie míst spojených s životem Svatopluka Čecha
Zámek v Ostředku, kde se Čech narodil (Zdeněk Fiedler, edited by Pavel Hrdlička (Packa))
Škola v Postupicích, kam Čech chodil poprvé
Pamětní deska na základní škole v Postupicích
Budova školy v Litni, kterou navštěvoval v době pobytu v Litni (Základní škola Františka Josefa Řezáče)
Panely Naučné stezky Liteň u kostela sv. Petra a Pavla a Základní školy F. J. Řezáče a pomníku Svatopluka Čecha
Dům správce panství Liteň nazývaný Čechovna
Pamětní deska na Čechovně s nápisem ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856
Čechův dům v Obříství na Mělnicku
Detail dřevěného domku v Obříství, který Sv. Čech koupil na národopisné výstavě v Praze
Pamětní deska Svatopluka Čecha na domě v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903
Svatopluk Čech, odhalení desky v Obříství (Zlatá Praha 1910)
Pamětní deska v Letohradské ulici 557/44 v Praze 7 na Letné "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"
Brána do zahrady u vily Pod Havránkou v Praze Troji.
Dům v Šimáčkově ulici 908/17 s pamětní deskou: "V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH
Sochy a pomníky Svatopluka Čecha
Jan Štursa – Čechův pomník v Čechových sadech (1918-24)
↑BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
↑STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
↑REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA . Vlašim: Městská knihovna Vlašim . Kapitola Autoři minulých staletí A - J. Dostupné online.
↑ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN80-200-1066-1. S. 55.
↑WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.
↑ČECH, Svatopluk. Písně otroka . Praha: Ministerstvo informací a osvěty, 1950 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. O čarovném pavouku . Praha: F. Topič, 1897 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. Kniha novel Svatopluka Čecha . Praha: F. Topič, 1925 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. Vzpomínky z cest a života I.. Praha: F. Topič, 1908. Dostupné online. Kapitola Z mých literárních začátků, s. 283–284.
↑STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
↑NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 (1923 tisk). 238 s. Dostupné online. Kapitola čtvrtá Tři idyly, s. 165–186.
↑FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. S. 78–86.
↑
POKORNÁ, Magdalena. \rodinné kořeny Svatopluka Čecha. S. 3–6. Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české . Duben 2009 . Roč. 2009, čís. 7, s. 3–6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.
↑LANC, Antonín. Historie obce Peruc . Peruc: Městys Peruc, 23.5.2006, rev. 23.5.2013 . Dostupné online.
↑
CVRČEK, Jaroslav. 6./I. Kulturně historické putování Slánskem – historický střed města . Slaný: Město Slaný . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
↑KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň: nákladem autora, 1896 (1896 tisk). 79 s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s. 64.
↑ Odhalení desky Svatopluka Čecha v Litni. Národní listy. 30. červen 1925, roč. 1925, čís. 176, s. 2. ISSN1805-2444.
↑ Útulné podbrdské městečko Liteň oslaví 30. výročí úmrtí velikého národního básníka Svatopluka Čecha. Národní politika. 29. květen, roč. 1938, čís. 147, s. 6. ISSN1805-2444.
↑IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
↑A2 Svatopluk Čech . Ořech: Karlštejnsko, 2014 . Dostupné online.
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 277–293.Dostupné online
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN80-200-0797-0. S. 408–413.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN80-85983-94-X. S. 64–65.
KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1–79.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první . I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 . S. 237, xv s. Dostupné online.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý . I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 . S. 1–238, ix s.. Dostupné online.
STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 189.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN978-80-7277-367-1. S. 556–558.
WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Online dostupná díla autora
ČECH, Svatopluk. Dagmar : Adamité. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1907. 325 s. Dostupné online. Digitalizovaný svazek obsahuje díla Dagmar a Adamité.
ČECH, Svatopluk. Báchorky veršem. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1909. 341 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Čerkes a jiné básně. 5. vyd. Praha: F. Topič, 1896. 83 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Dagmar : báseň Svatopluka Čecha. Praha: Tiskem a nákladem Františka Šimáčka, 1885. 288 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Písně otroka. 4. vyd. Praha: F. Topič, 1895. 78 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Poslední verše. Praha: F. Topič, 1910. 216 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Povídky, arabesky a humoresky. Praha: J. Otto, 1880. 230 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Roháč na Sioně a jiné zlomky. Praha: F. Topič, 1908. 398 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. Praha: F. Topič, 1904. 315 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Václav Živsa. Slavie. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1910. 296 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Ve stínu lípy. 9. vyd. Praha: F. Topič, 1906. 81 s. Dostupné online.