Trolejbusová doprava

Trolejbusová doprava je součástí městské hromadné dopravy v mnoha městech po celém světě. Je provozovaná po vozovkách pozemních komunikací a její vozidla i zastávky jsou velmi podobné autobusovým. V Česku (ale i jinde, např. na Slovensku) jsou trolejbusy však drážními vozidly a jejich řidiči získávají řidičská oprávnění podle zákona o drahách. Trolejbusy se až na výjimky (např. trolejbusová trať Simferopol – Jalta na Ukrajině) používají pouze ve městech.

Vznik a vývoj

Trolejbusová doprava vznikla na začátku 20. století jako kompromis mezi autobusovou a tramvajovou koncepcí. První z českých měst, která trolejbusovou dopravu v 1. desetiletí 20. století v Česku zavedla, byly České Budějovice (1909-1914). V letech 1907 až 1916 jezdil trolejbus z náměstí v Gmündu na gmünské nádraží (od roku 1922 České Velenice). Šlo hlavně o místa, kde by nešlo provozovat klasickou tramvajovou trať. K masovému rozvoji trolejbusů došlo jak v Československu, tak i v Evropě v polovině 20. století. Poté rozvoj autobusové dopravy je málem odkázal do muzeí, ropná krize ale situaci změnila. Od 80. let se začala trolejbusová doprava opět rozšiřovat, větší váhu získal i argument, že je ve městě ekologicky šetrnější než autobus i než tramvaj. Dnes ^[kdy?]již tento argument nemá takovou váhu, jelikož autobusy nevypouštějí tolik zplodin a přibližně 50 % elektrické energie se v ČR vyrábí v uhelných elektrárnách, zatěžujících životní prostředí.

Hodnocení trolejbusové dopravy

Výhody

Oproti tramvajové dopravě:

lepší manévrovatelnost (možnost vyhýbání se do stran, zajetí k chodníku atd.)
možnost dosažení většího zrychlení/zpomalení a kratších rozjezdových/brzdných drah
větší stoupavost vozidel – možnost zřizování tratí na větším sklonu
zpravidla menší nároky na šířku komunikací – možnost zřizování tratí v užších ulicích
nižší investiční náklady na zřizování a rekonstrukce tratí (odpadají kolejové sítě, většinou využívá stávající komunikace)
nižší provozní náklady na údržbu tratí
nižší hlučnost
větší šetrnost k budovám kolem vedení

Oproti autobusové dopravě:

ekologičnost (pro dané město s trolejbusovým provozem)
úspora dovážených paliv (kromě napájení z agregátu se spalovacím motorem využívá elektrickou energii vyráběnou převážně z tuzemských zdrojů)
většinou nižší měrná cena trakční energie na ujetý km
zpravidla lepší jízdní vlastnosti zejména ve stoupání (akcelerace) díky přetížitelnosti a příznivějším charakteristikám elektrického trakčního pohonu
možnost rekuperačního brzdění
jednodušší mechanická část pohonu

Nevýhody

Oproti tramvajové dopravě:

nižší dosažitelná přepravní kapacita
vyšší měrná spotřeba trakční energie kvůli větším jízdním odporům
zpravidla kratší životnost vozidel
složitější a dražší trolejové vedení

Oproti autobusové dopravě:

závislost na dodávce elektrické energie z trolejového vedení a z toho plynoucí menší operativnost (výjimky: provoz na akumulátorové baterie nebo dieselagregát)
investiční náklady na výstavbu a rekonstrukce pevných elektrických trakčních zařízení
provozní náklady pevných elektrických trakčních zařízení
přísnější technické a právní podmínky pro zřizování i provozování trolejbusové dopravy
zpravidla vyšší pořizovací cena trolejbusů oproti autobusům vyráběným zpravidla ve větších sériích (často kompenzovaná delší životností)
omezení rychlosti při průjezdu výhybkami, kříženími a oblouky (dnes významné jen u starších konstrukcí trolejového vedení a sběračů)