V dnešním světě je Vinnycja téma, které se neustále vyvíjí a vyvolává velký zájem v různých oblastech. Ať už ve vědecké, kulturní, technologické nebo sociální oblasti, Vinnycja se stal referenčním bodem a neustálou debatou. Postupem času se stala jedním z nejrelevantnějších témat veřejné agendy a probudila zájem a zvědavost milionů lidí po celém světě. Vinnycja je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, a jeho dopad je v naší společnosti stále patrnější. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů Vinnycja a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu.
Vinnycja Вінниця | |
---|---|
Ulice Soborna v centru města | |
Poloha | |
Souřadnice | 49°14′ s. š., 28°29′ v. d. |
Nadmořská výška | 250 m n. m. |
Stát | Ukrajina |
Oblast | Vinnycká |
Rajón | Vinnycký |
Administrativní dělení | 3 rajóny |
Vinnycja | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 60,94 km² |
Počet obyvatel | 369 739 (2022) |
Hustota zalidnění | 6 067,3 obyv./km² |
Etnické složení | Ukrajinci (přes 90 %), Rusové, Bělorusové |
Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství, katolictví |
Správa | |
Starosta | Serhiy Morhunov |
Vznik | 1363 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +380 432 |
PSČ | 21000 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vinnycja (ukrajinsky Вінниця ; polsky Winnica; rusky Винница , česky též Vinnica, Vinica či Vinice) je město na střední Ukrajině. Leží v mírně zvlněné krajině na obou březích řeky Jižní Bug, zhruba 250 km jihozápadně od Kyjeva. Vinnycja je kulturním a hospodářským centrem nejen současné Vinnycké oblasti, ale i historického regionu Podolí. Nachází se zde základna ukrajinského vojenského letectva. V roce 2022 zde žilo přibližně 370 tisíc obyvatel.
První archeologické doklady o osídlení pocházejí z neolitu, z doby bronzové, souvislé sídlo zde je doloženo jako Černjachovská kultura. Slovanská obec byla součástí Kyjevské Rusi, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1363. V roce 1565 se Vinnycja stala okresním městem Braclavského vojvodství; roku 1640 obdržela Magdeburské právo. Během kozácké éry se město stalo jedním z dějišť Chmelnického povstání. V roce 1711 město bez boje obsadil hejtman Pylyp Orlyk se svým vojskem.
Náboženství a vzdělání rozvíjeli v obci jak katolíci (klášter dominikánů, gymnázium a kolej jezuitů), tak pravoslavní křesťané i Židé.
Prudký rozvoj nastal po roce 1871 s příchodem železnice a průmyslu. Ve městě se rozvíjela metalurgie, keramický závod a pivovar se sladovnou.
Roku 1914 se Vinnycja nakrátko stala centrem Podolské gubernie, od roku 1931 je střediskem Vinnycké oblasti. Roku 1929 byla otevřena továrna na čokoládu a cukrovinky "Rošen", jež je v nové budově os britského architekta dosud v provozu.
Za druhé světové války bylo město těžce poničeno německými okupanty; během let 1941–1945 klesl počet obyvatel ze 100 000 na 27 000 a bylo zničeno na 1880 obytných budov. Deset kilometrů severně od města zřídili nacisté jeden z Hitlerových hlavních stanů s názvem Werwolf.
Po roce 1948 nastal opětovný rozvoj, zejména průmyslu.
Po začátku Putinova útoku na Ukrajinu v roce 2022 se město stalo častým terčem teroristických útoků páchaných ruskými ozbrojenci, nejnověji 14. července.
Ve městě je rozvinut především elektro- a radiotechnický průmysl a slévárenství.
Město leží na významné železniční trati Kyjev – Žmerynka, která je součástí spojení Ruska a Ukrajiny se střední a jihovýchodní Evropou a zároveň spojení západní Ukrajiny s Kyjevem a východními částmi země. Městem prochází také hlavní silniční tah Lvov – Umaň.
Městskou hromadnou dopravu zajišťují autobusy, trolejbusy a tramvaje.
Podle ukrajinského sčítání lidu z roku 2001 ve Vinnycji žilo 354 600 lidí následujících národností: