Vojtěch Raňkův z Ježova

Vojtěch Raňkův z Ježova dnes představuje téma velkého významu a zájmu v dnešní společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Vojtěch Raňkův z Ježova stal klíčovým bodem diskuse v různých oblastech. Ať už v politické, sociální, vědecké, kulturní nebo ekonomické sféře, Vojtěch Raňkův z Ježova hraje zásadní roli v rozhodování a ve způsobu, jakým interagujeme s naším prostředím. V tomto článku do hloubky prozkoumáme dopad Vojtěch Raňkův z Ježova na různé aspekty každodenního života a také jeho význam ve stále více propojeném světě.

Vojtěch Raňkův z Ježova
Vojtěch Raňkův z Ježova na vitráži ve svatovítské katedrále
Vojtěch Raňkův z Ježova na vitráži ve svatovítské katedrále
Narození1320
Malý Ježov
Úmrtí15. srpna 1388 (ve věku 67–68 let)
Praha
Povoláníteolog a filozof
Nábož. vyznáníkřesťanství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Raňkův z Ježova (asi 1320 Malý Ježov15. srpna 1388 Praha), lat. Adalbertus Ranconis de Ericinio, byl doktor teologie a mistr svobodných umění, profesor a rektor pařížské Sorbony, kanovník a scholastik pražské kapituly sv. Víta.

Život

Pobýval velkou část svého života v zahraničí. Ve své době byl v Evropě jednou z nejuznávanějších českých osobností a morální autoritou. Mistra Vojtěcha Raňkův z Ježova nazval Tomáš ze Štítného „mistrem hrozného rozumu a odivné paměti“. Za jeho žáka se považoval i pozdější pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.

Roku 1369 se stal scholastikem u sv. Víta. Z této funkce dozíral na všechny pražské latinské školy. Byl znám značnou tolerantností svých názorů, zastal se např. prvního laického kritika náboženských poměrů Tomáše ze Štítného. V důsledku toho byl označen za kacíře profesorem teologie Pražské univerzity Jindřichem Tottingem z Oyty, který ho pošpinil v očích císaře Karla IV. Vydal se proto do Avignonu, tehdejšího sídla papeže, aby se z nařčení očistil. Rozzlobený císař mu zakázal návrat. Tento zákaz však odvolal po přímluvě Jana z Jenštejna. Ještě před návratem Vojtěch získal doktorát teologie na Sorboně, působil zde jako profesor a jistý čas i jako rektor.

Od roku 1375 působil opět v Praze jako kazatel při slavnostních příležitostech. V roce 1378 hovořil na pohřbu Karla IV., kde nazval zesnulého titulem římských císařů „pater patriae“ (Otec vlasti), kterým je tento panovník v českých dějinách nazýván dodnes. Titul byl pro panovníka v té době zcela běžný, později však – především pod vlivem barokního a nacionálně orientovaného romantického dějepisectví – začal být chápán doslova.

Krátce před svou smrtí, 2. dubna 1388, sepsal závěť, v níž všechno své jmění věnoval na zřízení stipendií pro nemajetné české studenty, kteří by se chtěli vzdělávat na univerzitách v Paříži nebo Oxfordu.

Dílo

Básně

  • Carmen sive cantilena de evitatione amoris carnalis: Ach, in luctum chelym verto ("Vyhni se tělesné lásce! Žalně, ach, má loutna nyje...")

Dopisy

  • Epistula Conrado Waldhausero 7. iunii 136 missa
  • Epistula Conrado Waldhausero 13. decembris 136 missa
  • Epistula Ioanni de Ienstein archiepiscopo Pragensi missa

Kázání

  • Collactio facta Herbipoli
  • Concio in sepultura Caroli IV. imperatoris
  • Fragmenta sermonis de immaculata concepcione virginis Mariae
  • Propositio facta in receptione domini cardinalis Ravenatensis (Pilei di Prata)
  • Sermo factus in secunda dominica adventus Domini (De adventu Cristi)
  • Sermo in adventu Domini (De incarnatione Cristi)
  • Sermo in die sancto Pentecostes (Solum partes; de exitu Spiritus Sancti de Patre Filioque)
  • Sermo in festo ascensionis Domini (De Cristo - bono pastore)
  • Sermo synodalis de anno 1385

Obrany

  • Apologia contra archiepiscopum Iohannem de Ienstein
  • De vectigali clericis imposito
  • Forma M. Adalberti magistris universitatis Pragensis missa

Poučné spisy

  • De frequenti communione ad plebanum Martinum
  • Rescriptum magistri ad Alberti ad duo dubia super obligatione regularium ordinis S. Augustini
  • Solutio de beata Maria peccatrice
  • Speculum spirituale monialium monasterii sancti Georgii in castro Pragensi
  • Utrum beata Maria Virgo concepta sit in peccato originali

Scholastické spisy

  • Laus philosophiae cum quaestione Utrum naturalis philosophus per racionem naturalem possit habere noticiam sive scienciam evidentem de aliqua re?
  • Minuta statuta universitatis Parisiensis per manus magistri Adalberti de Bohemia, rectoris universitatis eiusdem, scripta, de reformando modo legendi (Adumbratio prima)
  • Per quem modum gratia infertur ipsis sacramentis, utrum videlicet ipsa sit inhaerens sacramentis, vel quod si assistens?
  • Utrum aliqua creatura possit habere virtutem creativam, productivam alicuius creaturae in esse?
  • Utrum creatura racionalis sub pena peccati mortalis Deum super omnia diligere tenetur?
  • Utrum philosophus moralis habeat concedere istam de virtute sermonis: Rex est servus regni?

Odkazy

Reference

  1. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení (Do roku 1848). Praha: Svoboda, 1981. 680 s. Kapitola Vojtěch Raňkův z Ježova, s. 24. 
  2. HyperFontes . Praha: CMS . Dostupné online. 
  3. HyperFontes . Praha: Centrum medievistických studií . Dostupné online. 
  4. Český překlad In: VIDMANOVÁ, Anežka. Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku. Praha: Odeon, 1990. S. 402-403.
  5. HyperFontes . Praha: CMS . Dostupné online. 
  6. HyperFontes . Praha: CMS . Dostupné online. 
  7. HyperFontes . Praha: CMS . Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HyperFontes . Praha: CMS . Dostupné online. 
  9. Kritickou edici s překladem a komentářem vydal PACOVSKÝ, Karel. Svatojiřský klášter v Praze očima pisatelů doby předhusitské. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-864-3. Kapitola Duchovní zrcadlo svatojiřských benediktinek, s. 131-169. 

Výběr z bibliografie

  • Chvála filozofie, Antologie I, 1981
  • Žalně, ach, má loutna nyje, Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957
  • Mistrům pražské university, Výbor z české literatury doby husitské I, 1963
  • Řeč při pohřbu Karla IV, in J. Vilikovský: Próza z doby Karla IV., 1938

Literatura

  • BARTOŠ, František Michálek. Dva slavní rodáci Podblaničtí: M. Matěj z Janova a M. Vojtěch Raňkův z Ježova. Tábor: Jihočeská společnost pro zachování husitských památek, 1952.
  • BĚLINA Pavel a kol. Kronika Českých zemí. Fortuna Print Praha, 2003. ISBN 80-7321-071-1.
  • KADLEC, Jaroslav. Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova. Praha: Univerzita Karlova, 1969.
  • KRUMLOWSKÝ, Felix. Jména z českých dějin, která byste měli znát I. Beta Praha, 2007. ISBN 978-80-7306-294-1.
  • NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-305-1. 

Externí odkazy