V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme Volgograd, obrázek/předmět/datum/atd. která v dnešní společnosti vzbudila velký zájem a diskusi. Volgograd upoutal pozornost mnoha lidí díky svému významu v různých oblastech, ať už v populární kultuře, politice, historii, vědě nebo v jakékoli jiné oblasti. V tomto článku budeme zkoumat různé aspekty a perspektivy související s Volgograd, abychom se hlouběji ponořili do jeho významu a dopadu na společnost. Od svého vzniku až po současný vliv zanechal Volgograd stopu v historii a v kolektivním vědomí, což nás vybízí k zamyšlení nad jeho důležitostí a významem v dnešním světě.
Volgograd Волгоград | |
---|---|
Nahoře:most přes řeku Volhu, uprostřed vlevo:stanice městské rychlodráhy,uprostřed:Volgogradské nádraží, uprostřed vpravo:propyleje na centrálním náměstí, dole:socha Matka vlast volá | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°42′31″ s. š., 44°30′53″ v. d. |
Nadmořská výška | 0–102 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+4 |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Jižní |
Oblast | Volgogradská |
Administrativní dělení | 8 rajónů |
Volgogradská oblast na mapě Ruska | |
Volgograd | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 859 km² |
Počet obyvatel | 1 004 763 (2021) |
Hustota zalidnění | 1 169,7 obyv./km² |
Etnické složení | Rusové, okrajově též Ukrajinci, Kazaši, Tataři a další |
Náboženské složení | pravoslavné křesťanství |
Správa | |
Starosta | Vitalij Lichačov |
Vznik | 1589 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +7 (8442) |
PSČ | 400001—400138 |
Označení vozidel | 34 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Volgograd (rusky Волгогра́д), od 10. dubna 1925 do 7. listopadu 1961 a ve dnech významných výročí[p 1] nazýván Stalingrad (rusky Сталингра́д), v letech 1589–1925 Caricyn (rusky Цари́цын), je město v Ruské federaci na jihu její evropské části. Město je důležitým přístavem na řece Volze; podél jejího západního břehu se táhne v délce přibližně 60 km. Město je centrem Volgogradské oblasti. Žije zde přibližně 1 milion obyvatel.
Volgograd byl založen roku 1589 jako pevnost Caricyn na soutoku řek Carica a Volha. Tato pevnost získala název z tatarského Sary-Su („žlutá voda/řeka“) nebo Sary-Sin („žlutý ostrov“), název tedy původně nesouvisel s carem ani carevnou (rusky carica).
Účelem pevnosti bylo hlídat nestálou hranici carského Ruska před nájezdy nomádů z jižních stepí. V roce 1670 dobyli město vzbouření kozáci pod vedením Stěnky Razina. O století později, za dalšího kozáckého povstání, tentokrát vedeného Jemeljanem Pugačovem, se povstalcům už Caricyn dobýt nepodařilo; byl ubráněn carským vojskem pod vedením plukovníků Cypletěva a Bošňaka.
V 19. století se tehdejší Caricyn stal významným přístavem na Volze a důležitou dopravní křižovatkou. Během občanské války v Rusku po Říjnové bolševické revoluci to bylo místo těžkých bojů. Velitelé Stalin, Vorošilov a Buďonnyj obsadili město sice už roku 1918, avšak nedlouho poté je s pomocí československých legionářů získali „bílí“ zpět. Roku 1920 byla nakonec ustanovena sovětská moc a v roce 1925 bylo město přejmenováno na Stalingrad na počest aktuálního vládce.
Za dob Stalinovy vlády se „jeho město“ stalo důležitým přístavem. Bylo zde překládáno zboží z vlaků na lodě a naopak. V době 2. světové války tak mělo město značný strategický význam, umocněný navíc symbolikou jeho jména. Mezi 21. srpnem a listopadem 1942 město dobývala německá vojska a téměř celé je obsadila. Při německém bombardování Stalingradu v prvních dnech útoku zahynulo přes 40 000 civilistů. Pak však byla německá 6. armáda obklíčena, a do 2. února 1943 zničena anebo zajata. Bitva o Stalingrad, kterou nakonec vyhrála Rudá armáda, je považována za bod obratu v bojích na východní frontě. Za dobu bitvy padlo nebo bylo zraněno téměř 2 miliony lidí na obou stranách; celé město bylo totálně zničeno. Po skončení války roku 1945 dostal Stalingrad titul Město-hrdina a ocenil je také britský král Jiří VI.
Jako památník na 2. světovou válku byla v letech 1959–1967 na dominantní výšině postavená socha Matka vlast volá, s jejími 85 metry to byla největší socha té doby, nyní je to nejvyšší socha ženy na světě.
Roku 1961 Nikita Chruščov v rámci procesu destalinizace přejmenoval Stalingrad na Volgograd, podle protékající řeky. Tato změna byla přijata s rozpaky, jelikož název Stalingrad měl doma i v zahraničí velkou historickou váhu a město pod tímto jménem obdrželo svůj hrdinský titul.
V 80. letech byla zřízena tramvajová rychlodráha. V 90. letech překonal počet obyvatel milionovou hranici.
V roce 2010 ruští monarchisté a představitelé pravoslavných organizací požadovali, aby se město vrátilo ke svému původnímu předrevolučnímu názvu Caricyn, úřady však jejich návrh zamítly.
Podle různých anket by údajně mnoho lidí uvítalo návrat k historicky proslulému názvu Stalingrad, a město se proto rozhodlo k dočasnému návratu titulu „Město hrdinů Stalingrad“. Titul se tak na základě rozhodnutí z roku 2013 může používat po šest dní v roce během významných výročí, mj. na den začátku porážky nacistických vojsk u Stalingradu.
Na Volze byla vybudována přehradní nádrž, dnes je Volgograd stále důležitou dopravní křižovatkou mezi Donbasem, Sibiří, Kavkazem a Ruskem. Roku 1952 byl vybudován Volžsko-donský kanál, do dneška je Volha velmi důležitý dopravní kanál. V dnešní době se zde nachází velké množství loděnic a závodů na zpracování oceli, hliníku a ropy.
Volgograd je dnes také významným železničním uzlem, z hlavního volgogradského nádraží jezdí vlaky do Moskvy, Saratova, Astrachaně, Rostova na Donu a Krasnodaru.
Místní veřejná doprava je zajištěna autobusy, trolejbusy, tramvajemi, včetně tramvají československé výroby Tatra T3, a systémem metrotram. Přes Volgograd také prochází evropská silnice E40 vedoucí z francouzského Calais do Ridderu v Kazachstánu.
Mezinárodní letiště Volgograd se nachází 15 km severozápadně od města.
Stadion Volgograd Arena hostil některé zápasy Mistrovství světa ve fotbale 2018.