Dnes je Volné dílo tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Lidé se touží dozvědět více o tomto tématu, ať už kvůli jeho aktuálnímu dnešnímu stavu, jeho dopadu na každodenní život nebo jeho historickému významu. Z různých oblastí je k Volné dílo přistupováno a analyzováno z různých perspektiv, což nabízí multidimenzionální vizi, která obohacuje porozumění tématu. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Volné dílo a poskytneme hloubkový pohled, který čtenáři umožní pochopit důležitost a rozsah tohoto tématu dnes.
Volné dílo je takové autorské dílo, jehož majetková autorská práva nejsou chráněna. Nejčastějším případem volného díla je takové autorské dílo, u kterého již doba ochrany vypršela (tzn. např. uplynulo více než 70 let od smrti posledního autora). Kromě takových volných děl existují i další druhy děl, která jsou vyjmuta z autorskoprávní ochrany již od jejich vzniku. S pojmem volného díla souvisí také volná užití, kdy i jinak chráněné dílo lze za jistých podmínek využívat i bez souhlasu autora.
Volné autorské dílo může každý volně využívat, pouze musí být dodrženy podmínky, že si nikdo nesmí osobovat autorství díla, využitím se nesmí snižovat hodnota díla a musí být uveden autor (je-li znám a je-li to obvyklé).
Majetková práva trvají:
Doba se vždy počítá od prvního dne roku následujícího po roce, ve kterém došlo k rozhodné události.
Z autorskoprávní ochrany jsou ve veřejném zájmu už od vzniku vyjmuty některé druhy autorských děl. Taková díla vůbec nejsou autorským právem chráněna. Mezi takové výjimky patří:
V této souvislosti je vhodné podotknout, že např. myšlenka, postup, princip, matematický vzorec apod. se samy o sobě vůbec nepovažují za autorské dílo, tudíž žádné autorskoprávní ochraně nepodléhají.
Za některých podmínek lze chráněné autorské dílo užít i bez souhlasu autora, neboť se z hlediska zákona nejedná o užití díla. Sem patří například:
Zákon také umožňuje některá specifická využití díla, která nejsou považována za zasahování do cizích práv. Sem patří např.:
Zvláště v oblasti software se některá díla označují anglickým termínem public domain. Tento pojem znamená, že autor díla se rozhodl, že dovolí svoje dílo volně užívat, bez nároku na další ochranu díla. V českém právním systému se nikdo nemůže vzdát svých (autorských) práv, je pouze možné nabídnout veřejnosti bezúplatnou licenci na libovolné užití díla a nad rámec toho předpokládat, že autor, který svoje dílo takto označil, se svých dalších práv nebude domáhat. (Kde není žalobce, není soudce.)