V článku Zemský plášť důkladně prozkoumáme všechny aspekty tohoto tématu. Od jeho vzniku k jeho vývoji v čase, přes jeho dopad na společnost a jeho relevanci dnes. Budeme analyzovat různé pohledy a názory odborníků v oboru, stejně jako relevantní data, která pomohou lépe porozumět důležitosti a vlivu Zemský plášť v různých oblastech. Tento článek se snaží poskytnout úplný a podrobný pohled na Zemský plášť s cílem obohatit znalosti a podpořit kritické úvahy o tomto tématu.
Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená zemskou kůrou a zespodu zemským jádrem. Z geofyzikálního i geochemického hlediska může být rozdělen na
Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů seismických vln. V plášti probíhá neustále plášťová konvekce, která souvisí s deskovou tektonikou a jejíž obraz můžeme získat pomocí seismické tomografie.
Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské hmotnosti a 84 % celkového objemu.
Svrchní plášť je shora, vně ohraničen od zemské kůry Mohorovičićovou diskontinuitou (MOHO), která se rozkládá pod oceány do hloubky 0–20 km a pod kontinenty do hloubky 20–90 km. Spodní hranice (Repettiho diskontinuita) svrchního pláště je přibližně v hloubce 650 km a souvisí s fázovým přechodem v hornině. Průměrná hustota této svrchní části pláště byla určena na 3,27 g/cm³, což umožňuje pohyb nadložních litosférických desek. Předpokládá se, že v hloubkách okolo 100 až 150 km se nachází plastická astenosféra.
Ve svrchním plášti je možno rozlišit tři oblasti:
Mineralogické složení svrchního pláště odpovídá strukturám olivínu, pyroxenu, granátu a spinelu. Platí vztah, že s klesající hloubkou se zvyšuje tlak a tak dochází ke změnám v minerálech, kdy se olivín začne přeměňovat na spinel. Se stoupajícím tlakem se může spinel dále měnit na perovskit a magnesiowüstit. Z horninového hlediska je plášť tvořen z andezitu, dacitu a eklogitu.
Podle některých autorů je možný výskyt eklogitové vrstvy mezi svrchním a spodním pláštěm.
Spodní plášť je alokován od hloubky 650 km až k zemskému jádru, tedy přibližně do hloubky 2900 km, od něhož je oddělen Gutenbergovou diskontinuitou. Plášť je tvořen nejspíše silikáty a obohacen o prvky kobalt, hliník a titan. Hustota se pohybuje v rozmezí 4–6 g/cm³. Dochází zde k přeměně gama-spinelu a majoritu na perovskit.
O spodním plášti je známo jen velmi málo údajů. Hlouběji do nitra Země se pak jeví spodní plášť jako chemicky homogenní těleso. Rychlost šíření seismických P vln se zde pohybuje okolo 14 km/s.
Plášť obecně lze zkoumat jen pomocí kosmochemického hlediska, pomocí xenolitů (uzavřenina v magmatu) a magmatů a nebo pomocí petrochemického pohledu.