Zimní olympijské hry 2006

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Zimní olympijské hry 2006, prozkoumáme jeho původ, vývoj a význam v dnešní společnosti. Od svého prvního vystoupení až po dnešní dopad hrál Zimní olympijské hry 2006 zásadní roli v různých aspektech každodenního života lidí. V několika následujících řádcích budeme do hloubky analyzovat různé úhly pohledu, ze kterých můžeme k Zimní olympijské hry 2006 přistupovat, s cílem osvětlit jeho důležitost a vliv na společnost. Připojte se k nám na této cestě a objevte vše, co potřebujete vědět o Zimní olympijské hry 2006.

XX. zimní olympijské hry
Místo konáníTurín, Itálie
MottoPassion lives here
Počet zemí80
Počet sportovců2660
Soutěže84 v 15 sportech
Zahájení10. února 2006
Zakončení26. února 2006
Slib za sportovceGiorgio Rocca
Slib za rozhodčíFabio Bianchetti
PochodeňStefania Belmondová
StadionTorino Stadio Olimpico
2002
2010

XX. zimní olympijské hry 2006 se konaly v únoru 2006 v italském Turíně. Po Cortině d'Ampezzo a Římě je Turín třetím italským olympijským městem. Mottem turínských her bylo Passion lives here (Zde žije vášeň).

Volba

Pořadatel zimních olympijských her 2006 byl zvolen na 19. června 1999 v Soulu na 109. zasedání Mezinárodního olympijského výboru. Jako následek spekulací o korupci při volbě pořadatele zimních olympijských her 2002 MOV přistoupil ke změně systému. V Soulu se představili všichni kandidáti, z nich ale Vybírací kolegium (Selection college) po zhodnocení kandidatur vybral dva finalisty (kromě Turína Sion) a pouze o nich hlasovalo plénum MOV, přičemž Turín zvítězil přesvědčivě o 17 hlasů.

Pro Poprad-Tatry to byl druhý pokus získat pořadatelství zimních olympijských her (kandidoval i na ZOH 2002). V referendu ho podporovalo 97 % obyvatel zainteresovaných regionů.

Výsledky volby pořadatele ZOH 2006
Město Země 1. kolo
Turín Itálie Itálie 53
Sion Švýcarsko Švýcarsko 36
Helsinky Finsko Finsko
Klagenfurt am Wörthersee Rakousko Rakousko
Poprad-Tatry Slovensko Slovensko
Zakopané Polsko Polsko

Olympijská štafeta

Olympijský oheň

S požehnáním boha slunce Apollóna zažehla olympijskou pochodeň pro XX. zimní olympijské hry řecká herečka Theodora Siarkou. Obřad se, jak je již tradicí, odehrával v chrámu bohyně Héry v místě starověké Olympie 27. listopadu 2005. Prvním členem olympijské štafety byl řecký atlet Costas Fillipidis.

Cesta olympijského ohně na slavnostní ceremoniál v Turíně 2006, začala 8. prosince 2005 v Římě. Řím je hlavním městem Itálie od roku 1871 a v roce 1960 hostil Olympijské hry. Olympijský oheň se ve věčném městě zdržel dva dny a poté se vydal do města Rieti. Z Rieti putoval přes Perugiu, Sienu a Livorno do Florencie, která byla italským hlavním městem v letech 18651871. Dalšími městy, kde se olympijský oheň zastavil, jsou Lucca, Pisa, La Spezia a rodiště Kryštofa KolumbaJanov. Zde se pochodeň nalodila na trajekt Palinuro a odcestovala na Sardinii. Sardinie měla jen dvě možnosti ke spatření ohně, a to ve městě Nuoro a Cagliari, kde se znovu pochodeň ocitla na trajektu a odcestovala na sicilskou Ragusu. Cesta po Sicílii trvala čtyři dny a oheň navštívil Agrigento, Palermo a město Katánie, kde se znovu pustil na cestu po moři, aby se dostal do Reggio di Calabria. Cestou do Neapole musel překonat Catanzaro, Cosenzu a Potenzu, aby se znovu vydal k jihu přes Frosinone, Benevento, Taranto až do Lecce. Cesta do severní části Itálie lemovala pobřeží Jaderského moře a procházela přes Bari, Foggiu, Anconu, Rimini, Bolognu do Benátek. Z Benátek se vydal do Dolomit a navštívil také Cortinu d'Ampezzo, kde se konaly Olympijské hry v roce 1956. V poslední etapě do Turína zaskočil i do Milána, Varese a dokonce na francouzské území, aby pozdravil další olympijské město, Albertville. Během 64 dní navštívil olympijský oheň všechny italské regiony, 107 provincií, 140 měst a sousední státy San Marino, Slovinsko, Rakousko, Švýcarsko a Francii. Přičiněním 10 001 členů štafety překonal vzdálenost 11 300 km.

V pátek 10. února byl oheň hlavním hrdinou slavnostního zahájení XX. Zimních olympijských her v Turíně. Na „stadio comunale“ přinesl pochodeň famózní slalomář Alberto Tomba, trojnásobný olympijský vítěz, který předal oheň vítězné běžecké štafetě z Lillehammeru 1994 (Marco Albarello, Maurilio de Zolt, Giorgio Vanzetta, Silvio Fauner). Dalšími členy štafety byli slalomář Piero Gros, sjezdařka a držitelka tří zlatých olympijských medailí Deborah Compagnoniová a poslední, která měla čest zapálit olympijský oheň, byla emocionální Stefania Belmondová.

Kalendář soutěží

ÚC Úvodní ceremoniál Soutěžní den disciplíny 1 Finále disciplíny Ex exhibice ZC Závěrečný ceremoniál
Únor 10.
11.
So
12.
Ne
13.
Po
14.
Út
15.
St
16.
Čt
17.
18.
So
19.
Ne
20.
Po
21.
Út
22.
St
23.
Čt
24.
25.
So
26.
Ne
Finále
Ceremoniály ÚC ZC
Akrobatické lyžování 1 1 1 1 4
Alpské lyžování 1 1 1 2 2 1 1 1 10
Běh na lyžích 2 2 1 1 1 1 2 1 1 12
Biatlon 1 1 1 1 2 1 1 2 10
Boby 1 1 1 3
Curling 1 1 2
Krasobruslení 1 1 1 1 Ex 4
Lední hokej 1 1 2
Rychlobruslení 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 12
Saně 1 1 1 3
Severská kombinace 1 1 1 3
Short track 1 1 2 1 3 8
Skeleton 1 1 2
Skoky na lyžích 1 1 1 3
Snowboarding 1 1 1 1 1 1 6
Celkem disciplín 4 8 4 6 4 8 3 9 3 5 4 7 5 4 7 3 84
Kumulativní součet 4 12 16 22 26 34 37 46 49 54 58 65 70 74 81 84
Únor 10.
11.
So
12.
Ne
13.
Po
14.
Út
15.
St
16.
Čt
17.
18.
So
19.
Ne
20.
Po
21.
Út
22.
St
23.
Čt
24.
25.
So
26.
Ne
Finále

Slavnostní zahájení

Slavnostní zahájení her

10. února 2006 – Úvodní část ceremoniálu, která představila Turín jako město moderního průmyslu a designu, odstartoval úderem do kovadliny olympijský vítěz a čtyřnásobný mistr světa ve cvičení na kruzích, italský gymnasta Jurij Chechi. Scéna se zaplnila rychlými bruslaři v ohnivých přilbách a rudými tanečníky, kteří posléze vytvořili obrazec pulzujícího srdce jako symbol vášně. Rudou barvu vystřídala kombinace bílé a modré, barev které symbolizují sníh a led. Tato část ukazuje Turín jako město Alp se všemi menšinami a horaly.

Za zvuku hudby z filmu Federica Felliniho Amarcord na scénu přicházejí italští sportovci, které následuje půvabná modelka a zpěvačka Carla Bruniová. V róbě od Armaniho předala karabiniérům italskou vlajku, v ten samý okamžik vstupuje do své lóže italský prezident Carlo Azeglio Ciampi. Za zvuků státní hymny v podání devítileté Eleonory Benettiové stoupá italská vlajka na stožár.

Slavnost pokračuje originální choreografií znázorňující skokana na lyžích ve všech fázích jeho pohybu. Je tak odstartována část věnována olympijskému duchu, nazvaná podle hesla, které převzal od svého přítele abbé Didona zakladatel novodobého olympismu Pierre De Coubertin, „Citius, Altius, Fortius“ (Rychleji, Výše, Silněji) Závěr této pasáže obstarává vytažení obřích olympijských kruhů nad stadion za přispění „akrobatů-pavouků“ a přehlídka sportovců z rekordních 80 zemí celého světa. Češi na stadión přišli hned po Kanadě jako 17. výprava v pořadí vedeni vlajkonoškou Martinou Sáblíkovou.

Již za přítomnosti všech sportovců a diváků herec Giorgio Albertazzi otvírá knihu italských dějin a recituje verše z Dantovy Božské komedie. Následuje část nazvaná „Dal Rinascimento al Barocco“ (Od renesance po baroko) představující osobnosti vzešlé z tohoto období. Vrcholem je pak zrození Boticelliho Venuše, která uzavírá část věnovanou italské historii, kultuře a umění. V roli Venuše rodící se z mušle se představila známá česká topmodelka Eva Herzigová. Historii pozvolna nahradila současnost a budoucnost – přesněji část uměleckého programu nazvaná „Dal Futurismo al Futuro“ (Od futurismu po budoucnost), kde se představil balet ze slavné milánské scény La Scala v čele Robertem Bollem, famózním tanečníkem, kdysi uvedeným do světa velkého baletu díky další taneční osobností, Rudolfu Nurejevovi. Závěr patřil klenotu italského průmyslu a sportu – monopostu Formule 1 Ferrari v olympijských barvách, pilotovaném Lucou Badoerem, testovacím pilotem stáje Ferrari.

Začíná oficiální část ceremonie. S projevem vystoupil šéf organizačního výboru Valentino Castellani a prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge. Prezident ItálieCarlo Azeglio Ciampi poté prohlásil olympijské hry za zahájené. Olympijskou vlajku přinesla osmička žen, mezi nimi herečka a držitelka dvou Oscarů Sophia Lorenová, Manuela Di Centaová či Maria Mutolaová. Po oficiální olympijské hymně zazněla také hymna olympijských her v Turíně, kterou zkomponoval italský zpěvák Claudio Baglioni. Přísahu za sportovce pronesl nejlepší slalomář letošní sezóny Giorgio Rocca a za rozhodčí arbitr krasobruslařských soutěží Fabio Bianchetti.

Poté organizátoři předvedli další originální kousek – netypické vytvoření živé mírové holubice z těl 28 akrobatů. Na „stadio comunale“ se objevil fenomenální slalomář Alberto Tomba s pochodní v ruce. Trojnásobný olympijský vítěz, předal oheň vítězné běžecké štafetě z Lillehammeru 1994 (Marco Albarello, Maurilio De Zolt, Giorgio Vanzetta, Silvio Fauner). Dalšími závěrečnými průvodci olympijského ohně byli slalomář Piero Gros, sjezdařka a držitelka tří zlatých olympijských medailí Deborah Compagnoniová. Čest zapálit olympijský oheň měla emocionální Stefania Belmondová, několikanásobná italská medailistka v běhu na lyžích.

Závěr patřil slavnému tenoru Lucianu Pavarottimu, který zapěl árii „Nessun dorma“ z Pucciniho opery Turandot.

Medailisté

Související informace naleznete také v článku Seznam medailistů na Zimních olympijských hrách 2006.

Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru

     Pořadatelská země (Itálie)
Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkem
1 Německo (GER) 11 12 6 29
2 Spojené státy americké (USA) 9 9 7 25
3 Rakousko (AUT) 9 7 7 23
4 Rusko (RUS) 8 6 8 22
5 Kanada (CAN) 7 10 7 24
6 Švédsko (SWE) 7 2 5 14
7 Jižní Korea (KOR) 6 3 2 11
8 Švýcarsko (SUI) 5 4 5 14
9 Itálie (ITA) 5 0 6 11
10 Francie (FRA) 3 2 4 9
10 Nizozemsko (NED) 3 2 4 9
12 Estonsko (EST) 3 0 0 3
13 Norsko (NOR) 2 8 9 19
14 Čína (CHN) 2 4 5 11
15 Česko (CZE) 1 2 1 4
16 Chorvatsko (CRO) 1 2 0 3
17 Austrálie (AUS) 1 0 1 2
18 Japonsko (JPN) 1 0 0 1
19 Finsko (FIN) 0 6 3 9
20 Polsko (POL) 0 1 1 2
21 Bělorusko (BLR) 0 1 0 1
21 Bulharsko (BUL) 0 1 0 1
21 Velká Británie (GBR) 0 1 0 1
21 Slovensko (SVK) 0 1 0 1
25 Ukrajina (UKR) 0 0 2 2
26 Lotyšsko (LAT) 0 0 1 1
Celkem 84 84 84 252

Zúčastněné země

80 zúčastněných států:
     Neúčastní se
     1–9 sportovců
     10–49 sportovců
     50–99 sportovců
     přes 100 sportovců
Evropa Asie  Afrika  Austrálie Amerika
AlbánieAlbánie Albánie ArménieArménie Arménie AlžírskoAlžírsko Alžírsko AustrálieAustrálie Austrálie Americké Panenské ostrovyAmerické Panenské ostrovy Americké Panenské ostrovy
AndorraAndorra Andorra ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán EtiopieEtiopie Etiopie Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland ArgentinaArgentina Argentina
BelgieBelgie Belgie ČínaČína Čína Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika   BermudyBermudy Bermudy
BěloruskoBělorusko Bělorusko Hongkong ČLR – Hongkong KeňaKeňa Keňa   BrazílieBrazílie Brazílie
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina Čínská Tchaj-pejČínská Tchaj-pej Čínská Tchaj-pej MadagaskarMadagaskar Madagaskar   ChileChile Chile
BulharskoBulharsko Bulharsko GruzieGruzie Gruzie SenegalSenegal Senegal   KanadaKanada Kanada
ČeskoČesko Česko IndieIndie Indie     KostarikaKostarika Kostarika
DánskoDánsko Dánsko ÍránÍrán Írán     USA USA
EstonskoEstonsko Estonsko IzraelIzrael Izrael     VenezuelaVenezuela Venezuela
FinskoFinsko Finsko JaponskoJaponsko Japonsko      
FrancieFrancie Francie Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea      
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko KazachstánKazachstán Kazachstán      
IrskoIrsko Irsko KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán      
IslandIsland Island LibanonLibanon Libanon      
ItálieItálie Itálie MongolskoMongolsko Mongolsko      
KyprKypr Kypr NepálNepál Nepál      
LichtenštejnskoLichtenštejnsko Lichtenštejnsko Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea      
LitvaLitva Litva TádžikistánTádžikistán Tádžikistán      
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko ThajskoThajsko Thajsko      
LucemburskoLucembursko Lucembursko UzbekistánUzbekistán Uzbekistán      
MaďarskoMaďarsko Maďarsko        
Makedonie Makedonie        
MoldavskoMoldavsko Moldavsko        
MonakoMonako Monako        
NěmeckoNěmecko Německo        
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko        
NorskoNorsko Norsko        
PolskoPolsko Polsko        
PortugalskoPortugalsko Portugalsko        
RakouskoRakousko Rakousko        
RumunskoRumunsko Rumunsko        
RuskoRusko Rusko        
ŘeckoŘecko Řecko        
San MarinoSan Marino San Marino        
SlovenskoSlovensko Slovensko        
SlovinskoSlovinsko Slovinsko        
Srbsko a Černá HoraSrbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora        
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko        
ŠvédskoŠvédsko Švédsko        
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko        
TureckoTurecko Turecko        
UkrajinaUkrajina Ukrajina        
Spojené království Velká Británie        

Zajímavosti

Česko na ZOH 2006

Související informace naleznete také v článku Česko na Zimních olympijských hrách 2006.

Reference

Externí odkazy