Ústřední výbor Komunistické strany Československa
V tomto článku budeme zkoumat a analyzovat Ústřední výbor Komunistické strany Československa z různých perspektiv a v různých kontextech. Ústřední výbor Komunistické strany Československa je téma, které upoutalo pozornost lidí po celém světě a jeho důležitost a dopad jsou nepopiratelné. V průběhu let rozpoutal Ústřední výbor Komunistické strany Československa vášnivé debaty, podnítil významné změny a byl pro mnohé zdrojem inspirace. V tomto příspěvku se hluboce podíváme na Ústřední výbor Komunistické strany Československa, abychom pochopili jeho význam, relevanci a vliv na naše životy. Od svého vzniku až po svůj vývoj zanechal Ústřední výbor Komunistické strany Československa ve společnosti nesmazatelnou stopu a je nezbytné porozumět jeho dosahu, abychom mohli ocenit jeho skutečnou hodnotu. Cílem tohoto článku je nabídnout úplný a zasvěcený přehled o Ústřední výbor Komunistické strany Československa a přispět tak k pochopení a diskusi o tomto tématu.
Ústřední výbor Komunistické strany Československa byl nejvyšší orgán KSČ mezi dvěma po sobě následujícími sjezdy. Ústřední výbor ze svých členů volil nejužší vedení strany (předsednictvo a politbyro) a generálního tajemníka. Ústřední výbor Komunistické strany Československa (zkrácené též ÚV, případně ÚVKSČ) byl volen na pravidelném sjezdu. Sjezd zvolil plénum ÚV, které se scházelo na zasedáních třikrát až čtyřikrát do roka. Mělo 150 členů a 50 kandidátů (počet se v průběhu doby mnohdy měnil). Ústřední výbor ovládal centrální státní orgány a společenské instituce prostřednictvím stranických organizací v nich, ale také tím, že v předsednictvu ÚV KSČ byli rozhodující státní představitelé.
Ústřední výbor se dělil na volenou část, a nevolenou část.
Historie
Po procesu bolševizace (působení Klementa Gottwalda po roce 1925 až 1929) byla KSČ řízena přesně podle sovětského vzoru a direktiv Kominterny. Ústřední výbor (rusky Центральный комитет) Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) vznikl v prosince 1917, přičemž sousloví „Ústřední výbor“ v ruštině znamenalo „instituci, v níž se soustředí všechny záležitosti umožňující řízení/vládnutí (управлению)“.[1] ÚV KSSS byl tedy hlavním orgánem strany, s kolektivní rozhodovací pravomocí, pracující v souladu s tzv. leninskými principy demokratického centralismu. Prvním předsedou KSČ zvolil 16. května 1921 ustanovující sjezd Václava Šturce. Pátým předsedou KSČ a od 5. sjezdu KSČ v dubnu 1929 i oficiálně generálním tajemníkem ÚV KSČ byl Klement Gottwald, který je od roku 1925 uváděn jako člen ÚV a politického byra ÚV KSČ.[2] Vliv a význam ÚV KSČ potvrdil například 29. května 1975 Gustáv Husák, když si po zvolení prezidentem republiky ponechal i funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.
Členění ÚV
Odbory ÚV
- Sekretariát generálního tajemníka
- Všeobecné oddělení
- Politicko-organizační oddělení
- Oddělení propagandy a agitace
Redakce Rudého práva, Na Poříčí 30, Praha
- Oddělení masových a sdělovacích prostředků
- Oddělení školství a vědy
- Oddělení kultury
- Ekonomické oddělení
- Oddělení stranické práce v průmyslu
- Oddělení stranické práce v zemědělství, potravinářském průmyslu, lesním a vodním hospodářství
- Oddělení společenských organizací a národních výborů
- Oddělení mezinárodní politiky
- Oddělení státní administrativy
- Oddělení hospodářské správy
Hotel Praha, Sušická 20, Praha-Dejvice
- Ústřední kontrolní a revizní komise Komunistické strany Československa
- Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa
- Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ, (1950, 1970–1989)
- Večerní univerzita marxismu-leninismu
- Zástupci Ministerstva vnitra a Československé lidové armády
Členění dle volby
Volená část:
- předsednictvo ÚV
- sekretariát ÚV
- tajemníci ÚV
Nevolená část:
- plénum ÚV
- aparát ÚV (zaměstnanci)
Oddělení stranických orgánů
Po roce 1921
- Oblastní organizace KSČ
- Slovenská oblastní organizace KSČ
- Podkarpatská oblastní organizace KSČ
Po roce 1939
- Organizace v zemi české a v zemi moravsko-slezské
- Komunistická strana Slovenska (1939)
- Komunistická strana Zakarpatské Ukrajiny
Po roce 1948
- 1. Odbor krajských organizací Praha, Ústí nad Labem, Ostrava
- 2. Odbor krajských organizací České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Jihlava
- 3. Odbor krajských organizací Liberec, Hradec Králové, Pardubice
- 4. Odbor krajských organizací Brno, Olomouc, Gottwaldov
- 5. Odbor pro ÚV Komunistické strany Slovenska a krajské organizace na Slovensku
Druhá světová válka
Během nacistické okupace a 2. světové války v době Protektorátu Čechy a Morava pracoval tento orgán v hluboké ilegalitě a z praktických důvodů konspirace a utajení měl vždy jen několik členů.
Sídla
- 1923–1938 – Sídlo ÚV KSČ v domě na Královské třídě 13 v Karlíně, zbouraného v 60. letech.
- Po roce 1938 – Jedno ze sídel vedení I. ilegálního ÚV KSČ – V Horní Stromce 4 v Praze na Vinohradech.
- 1945–1960 – nárožní dům čp. 969, Na Příkopě 33 a 35, Celetná 40, Praha – Staré Město. Původně budova České eskomptní banky, později Ministerstvo dopravy. V současnosti (2015) Komerční banka.
- 1960–1990 – nábřeží Ludvíka Svobody čp. 1222/12, Praha – Nové Město. Původně Ministerstvo železnic (1932-1960), od roku 1990 Ministerstvo dopravy.
Odkazy
Reference
- ↑ А. Д. Михельсон, «Объяснение 25 000 иностранных слов, вошедших в употребление в русский язык, с означением их корней.», 1865 год
- ↑ Klement Gottwald | Vláda ČR . www.vlada.cz . Dostupné online.
Související články
- Výkonný výbor Komunistické strany Československa
- Kategorie:Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa
Literatura
- HEMZA, Tomáš. Rozhodující síla strany. Aparát UV KSČ v éře Antonína Novotného (1953-1967). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. 330 s. ISBN 978-80-7308-950-4 (print), ISBN 978-80-7308-951-1 (online).
- ŠTEFEK, Martin. Kádry rozhodují, ovšem. Předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému ÚV KSČ. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. 151 s. ISBN 978-80-7308-905-4 (print), ISBN 978-80-7308-906-1 (online).
