Ústavní zvyklost
V dnešním světě je Ústavní zvyklost i nadále tématem velkého významu a zájmu pro velkou část populace. Postupem času se Ústavní zvyklost podařilo zůstat v centru pozornosti akademiků, profesionálů i amatérů, což dokazuje jeho důležitost a dopad v různých oblastech společnosti. V průběhu historie byl Ústavní zvyklost předmětem četných studií, debat a úvah, které přispěly k obohacení znalostí na toto téma. V tomto článku prozkoumáme některé klíčové aspekty související s Ústavní zvyklost s cílem ponořit se do jeho významu, jeho vývoje a jeho aktuálního významu.
Ústavní zvyklost (ústavní konvence, obyčej) je nepsané právní pravidlo, které není obsaženo přímo v textu ústavy. Přesto se v praxi dodržuje, protože umožňuje řešit situace, na které psaná ústava nepamatuje. Ústavní zvyklost vzniká podobně jako každý právní obyčej dlouhodobým dodržováním určitého postupu a přesvědčením většiny o tom, že taková zvyklost vytvořila pravidlo chování. Britská ústava je na ústavních zvyklostech zcela založena, naproti tomu v systémech s psanou ústavou mohou působit jen praeter legem, nemohou být tedy v rozporu s výslovným zněním ústavy.
Příkladem české ústavní zvyklosti může být, když prezident republiky pověří nějakou osobu jednáním o sestavení vlády, protože Ústava České republiky zná pouze jmenování předsedy a dalších členů vlády, které následuje až poté. Jinou takovou ústavní konvencí je, když demisi podá jen předseda vlády, ale fakticky to znamená demisi celé vlády.
Reference
- ↑ a b Jsou ústavní zvyklosti idiotské, jak říká náš prezident?. Hospodářské noviny . Economia, 2013-07-13 . Dostupné online.
- ↑ FILIP, Jan. Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2004. S. 28–29.
