Územní nároky na Antarktidu
V současnosti je Územní nároky na Antarktidu tématem, které upoutalo pozornost lidí z celého světa. S pokrokem technologií a globalizací nabyl Územní nároky na Antarktidu v moderní společnosti nebývalého významu. Od svého vzniku až po dopad na každodenní život Územní nároky na Antarktidu vyvolal rostoucí zájem o různé oblasti, od vědy a politiky po populární kulturu. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Územní nároky na Antarktidu, jeho vývoj v průběhu času a jeho vliv na náš každodenní život.
K roku 2012 vznáší územní nároky na území v Antarktidě sedm různých států. Jejich požadavky jsou spíše formální, politický status Antarktidy upravuje Smlouva o Antarktidě (konkrétně článek 4), která byla uzavřena 1. prosince 1959 ve Washingtonu a vstoupila v platnost 23. června 1961. Smlouvě o Antarktidě podléhá veškerá pevná zem jižně od 60. rovnoběžky včetně plovoucích šelfových ledovců. Nejdůležitějšími body smlouvy jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy (na současných mapách jsou nadále vyznačovány zábory jednotlivých zemí, které byly vzneseny před rokem 1959, protože nebyly zrušeny, jen pozastaveny).
Přehled území
Všechna nárokovaná územní jsou kruhové výseče se středem na jižním pólu a obvodovou kružnicí umístěnou na 60. rovnoběžce jižní šířky. Výjimkou je ostrov Petra I. Občas se k Antarktickému smluvnímu systému mylně přiřazují i blízké subarktické ostrovy severně od 60. jižní rovnoběžky, které Smlouvě o Antarktidě nepodléhají (mimo jiné Bouvetův ostrov, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy, Macquarie a Ostrovy prince Edvarda).
| Rok | Země | Území | Vymezení | Mapa |
|---|---|---|---|---|
| 1908 |  Spojené království
|
 Britské antarktické území
|
20°W až 80°W | 
|
| 1923 |  Nový Zéland
|
Rossova dependence
|
150°W až 160°E | 
|
| 1924 |  Francie
|
 Adélina země
|
142°2'E až 136°11'E | 
|
| 1929 |  Norsko
|
ostrov Petra I.
|
68°50′ j. š., 90°35′ z. d. | 
|
| 1933 |  Austrálie
|
Australské antarktické území
|
160°E až 142°2'E a 136°11'E až 44°38'E |
|
| 1939 | Norsko
|
Země královny Maud
|
44°38'E až 20°W | 
|
| 1940 |  Chile
|
 Chilské antarktické území
|
53°W až 90°W | 
|
| 1943 |  Argentina
|
 Argentinská Antarktida
|
25°W až 74°W | 
|
| – | Žádná | Nenárokované území (Země Marie Byrdové) |
90°W to 150°W (mimo ostrov Petra I.) |
|
Územní nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se překrývají. Na kontinentě se nachází i území, na které ještě nebyl vznešen teritoriální požadavek. Jedná se o zemi Marie Byrd, která se rozkládá mezi Rossovou dependencí a Britským antarktickým územím. V minulosti si část území na Antarktidě (Nové Švábsko) nárokovalo i nacistické Německo.
Odkazy
Reference
- ↑ Secretariat of the Artarctic Treatry . The Antarctic Treaty . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-03. (anglicky)
- ↑ BRITISH ANTARCTIC TERRITORY TODAY . Foreign & Commonwealts Office . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-12. (anglicky)
- ↑ New Zealand and Antarctica . New Zealand Ministry of Foreign Affairs & Trade . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-22. (anglicky)
- ↑ La Terre Adélie (Antarctique) . Terres australes et antarctiques françaises . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-01. (francouzsky)
- ↑ Peter I Øy . Norsk Polarinstitutt . Dostupné online. (norsky)
- ↑ Australian Antarctic History . Australian Government, Australian Antarctic Division . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dronning Maud Land . Norsk Polarinstitutt . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-21. (norsky)
- ↑ FIJA TERRITORIO CHILENO ANTARTICO . MINISTERIO DE RELACIONES EXTERIORES DE CHILE . Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ARGENTINA EN LA ANTÁRTIDA . El Instituto Antártico Argentino . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18. (španělsky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Územní nároky na Antarktidu na Wikimedia Commons 
Dílo Smlouva o Antarktidě ve Wikizdrojích
