V tomto článku prozkoumáme téma Šťavel do hloubky, analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost a jeho význam v různých kontextech. Od svého vzniku Šťavel vyvolal neustálou debatu mezi odborníky a běžnou populací, kteří se snaží pochopit jeho důležitost v každodenním životě. V průběhu let se Šťavel vyvíjel a získal nové významy, což vedlo ke zvýšenému zájmu výzkumníků a vědců o toto téma. V tomto smyslu si tento článek klade za cíl poskytnout komplexní pohled na Šťavel, řešit různé přístupy a poskytovat cenné informace pro ty, kteří mají zájem rozšířit své znalosti o tomto tématu.
Šťavel | |
---|---|
Šťavel devítilistý (Oxalis enneaphylla) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | šťavelotvaré (Oxalidales) |
Čeleď | šťavelovité (Oxalidaceae) |
Rod | šťavel (Oxalis) L., 1753 |
Druhy vyskytující se v ČR | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šťavel (Oxalis) je rod bylin nebo polokeřů z čeledě šťavelovitých který je tvořen asi 700 druhy, jejich převážná část pochází z Afriky a Jižní Ameriky. V současnosti je tento rod rozšířen v tropických, subtropických i mírných oblastech Starého a Nového světa i Austrálie.
Nenáročné rostliny rostoucí na různých druzích půdy a od plného slunce přes polostín až do úplného stínu. Většinou potřebuji k růstu dostatek vláhy, některé druhy se v období sucha ukládají k odpočinku.
Rostliny rodu šťavel jsou jednoleté až vytrvalé, vyrůstají z oddenků, hlíz nebo cibulí a dorůstají obvyklé výšky 5 až 30 cm. Listy rostou buď v přízemní růžici nebo na lodyze a mají nejčastěji dlouhé řapíky (někdy i s palisty) nebo řidčeji jsou přisedle, bývají střídavé, ve spirále nebo nahloučené v nepravých přeslenech. Jsou nejčastěji dlanitě trojčetné nebo čtyřčetné a mají lístky obsrdčité nebo úzce obvejčité, celokrajné a často dvoulaločné. Lístky se mohou s příchodem večera nebo nepříznivého počasí svěšovat, některé mají vyměšovací hydatody.
Pětičetné oboupohlavné květy jsou radiálně symetrické a vyrůstají samostatně nebo jsou sdružené v květenstvích na dlouhých stopkách rostoucích z úžlabí listů. Pět menších kališních lístků je volných a pět okrouhlých až široce vejčitých korunních lístků vytváří různě dlouhou a různě širokou nálevkovitou trubku. Okvětí, které mívá barvu bílou, růžovou, červenou, fialovou nebo žlutou, obvykle brzy uvadá.
Heterostylní květy mají pět dlouhých a pět krátkých volných tyčinek uspořádaných do dvou přeslenů, vnější kratší rostou proti kališním a vnitřní proti korunním lístkům, jejich prašníky se otvírají podélně. Gyneceum je z pěti plodolistů, semeníky s pěti pouzdry mají pět čnělek s bliznami. Květy jsou obvykle opylovány hmyzem, mívají dostatek nektaru. Jednotlivé druhy mají odlišný typ pylu který také napomáhá k jejich rozlišení. Chromozomové číslo rodu n = 5 až 12.
Rostliny se rozmnožují většinou vegetativně i generativně. Vegetativně se rozšiřují oddenky, cibulkami, hlízami a některé i kořenícími lodyhami. Šťavel je jedním z mála rodů vyšších dvouděložných rostlin které se množí cibulkami.
Generativně se rozšiřují semeny dozrávajícími v podlouhlých pětidílných tobolkách odkud bývají po prudkém skroucení chlopní vystřelovány do okolí.
Některé druhy se vysazují v parcích jako ozdobné nebo půdokryvné rostliny, jiné jsou považovány za plevelné. Šťavele jsou všeobecně známé svými kysele chutnajícími listy které obsahují hodně kyseliny šťavelové.