Žábry

V dnešním světě se Žábry stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého vzniku upoutal Žábry pozornost akademiků, odborníků, profesionálů i široké veřejnosti a vyvolal intenzivní debatu a nekonečné diskuse o jeho důsledcích, aplikacích a důsledcích. Ať už kvůli svému dopadu na technologie, ekonomiku, kulturu nebo politiku, Žábry je i nadále předmětem studia a analýzy, vzbuzuje rostoucí zájem a přitahuje pozornost různých aktérů a sektorů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Žábry, jeho výzvy, příležitosti a možné dopady s cílem osvětlit jeho důležitost a přispět k pochopení jeho rozsahu a významu dnes.

Larva čolka velkého s keříčkovitými žábrami za hlavou

Žábry jsou dýchací orgán sloužící k získání kyslíku z vody a výdeji oxidu uhličitého.

Primitivní živočichové dýchají celým povrchem těla, suchozemští mají plíce, a vodní mají právě žábry. Jsou ektodermálního původu, jsou to zvrásněné vychlípeniny pokožky s co největším povrchem. Bývají umístěné v místě kde proudí nejvíc okysličené vody, například u perloočky na kmitajících hrudních nožkách.

Různé žábry se od sebe značně liší svou složitostí. Nejjednodušší jsou keříčkovité žábry umístěné vně těla. Mají je například larvy obojživelníků (dospělí jedinci mají plíce, ale velkou měrou jsou závislí na kožním dýchání). Jsou-li žábry uvnitř těla, voda je k nim přiváděna ústy a ven z těla proudí skrz žaberní štěrbiny po stranách těla za hlavou. U ryb je proudění zajištěno tím, že ryba neustále otvírá a zavírá ústa. Žraloci ústa neotvírají, a proudění je zajištěno jejich pohybem vpřed. Proto se udusí když se zamotají do sítě.

Primárním dýchacím orgánem ryb jsou čtyři páry žaber umístěné na kostěných žaberních obloucích v žaberní dutině.

Externí odkazy