Železniční trať Pančevo–Kikinda

V tomto článku prozkoumáme vzrušující svět Železniční trať Pančevo–Kikinda a všechny aspekty, které ho zahrnují. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost je Železniční trať Pančevo–Kikinda tématem, které si zaslouží podrobnou a promyšlenou pozornost. V tomto smyslu budeme analyzovat její význam v různých kontextech, stejně jako kontroverze a debaty, které ji obklopují. S kritickým a objektivním přístupem se ponoříme do Železniční trať Pančevo–Kikinda, abychom pochopili jeho důležitost a výzvy dneška. Tento článek nepochybně poskytne komplexní přehled o Železniční trať Pančevo–Kikinda a zanechá ve čtenáři větší pochopení a uznání pro toto téma.

Trať ve Zrenjaninu.
Nádraží v Kikindě.

Železniční trať PančevoKikinda se nachází ve Vojvodině, na území Srbska. Dlouhá je 77,4 km.

Trať je vedena v rovinách Podunajské nížiny. Po mostech překonává několik řek; ve Zrenjaninu je to Begej a v blízkosti Orlovatu potom Tamiš.

Historie

Vznik trati na území jižní části Uher předvídal již plán uherského ministra pro veřejné práce z roku 1867. Výstavba trati trvala až do roku 1883, jednalo se však ale jen o úsek do města Veliki Bečkerek (dnes Zrenjanin). Dne 8. června byla slavnostně jednokolejná trať otevřena. Sloužila nejen pro místní dopravu, ale jezdily po ní vlaky z Pančeva až do Vídně nebo Budapešti. Na výstavbu trati přispěla tehdejší uherská župa a také jednotlivé obce, které byly tratí propojeny. Trať v osobní i nákladní dopravě nahradila lodní dopravu po vojvodinských kanálech. V roce 1894 byla trať prodloužena na jih až k Pančevu.

Trať byla naposledy rekonstruována v roce 1935. Provoz na trati poklesl po roce 1992 v souvislost s uvalením hospodářských sankcí a útlumem průmyslové výroby v zemi. Špatný technický stav trati znamenal snížení cestovní rychlosti, což vedlo k tomu, že trať přestala být konkurenceschopná vůči autobusové dopravě a získala význam hlavně pro dopravu velkého množství nákladu, který není možné bezpečně přepravovat po silnici. Některé druhy nákladu však musí kvůli špatnému technickému stavu trať objíždět přes Sentu a Subotici.

V roce 2008 se předpokládala rekonstrukce jednokolejní neelektrifikované trati v celkové ceně 25 milionů EUR, která by rovněž vyžadovala nákup nových vlaků. O dekádu později byly na trať nasazeny ruské motorové vozy.

Stanice

Reference