Acidofilní rostliny

V dnešním světě je Acidofilní rostliny téma, které si získalo velkou relevanci a ve společnosti vzbudilo velký zájem. Od svého vzniku Acidofilní rostliny upoutal pozornost odborníků, odborníků i široké veřejnosti a vyvolal širokou diskusi o svých důsledcích a důsledcích. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty související s Acidofilní rostliny, od jeho původu až po jeho současný dopad, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a jeho relevanci dnes. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se budeme snažit odhalit záhady kolem Acidofilní rostliny a porozumět jejímu skutečnému dosahu v moderní společnosti.

Acidofilní rostliny neboli acidofyty jsou rostliny vyžadující nebo snášející kyselé půdy o pH v rozmezí 3-6,4. Některé z těchto rostlin jsou výrazné acidofyty, rostoucí pouze na kyselých půdách, vyhýbající se vápnitým půdám (jsou zároveň vápnostřežné čili kalcifobní rostliny). Patří sem mnohé mechy, např. bělomech sivý (Leucobryum album), ale i vyšší rostliny, např. bika hajní (Luzula luzuloides), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), smilka tuhá (Nardus stricta) aj. Jiné rostliny jsou pouze mírnými acidofyty, spíše preferují mírně kyselé až středně kyselé prostředí, ale nevyhýbají se ani neutrálnímu či slabě vápnitému substrátu. Opakem acidofilních rostlin jsou tzv. bazifilní rostliny, tedy rostliny vyžadující nebo snášející zásadité půdy.

Společenstva

Na kyselých půdách se vytvářejí celá rostlinná společenstva, v nichž dominují výrazné acidofyty nebo rostliny snášející, ale nevyžadující kyselé půdy (tzv. acidotolerantní rostliny, mohou růst i na neutrálních, či dokonce vápnitých). Jsou to například acidofilní doubravy (např. asociace Luzulo-Quercetum, Vaccinio-Quercetum), acidofilní teplomilné doubravy (např. asociace Sorbo torminalis-Quercetum), acidofilní bory (svaz Dicrano-Pinion), acidofilní bučiny (svaz Luzulo-Fagion), acidofilní smrčiny (svaz Piceion excelsae) aj. V případě bezlesí to jsou např. smilkové trávníky (svaz Violion caninae) a vřesoviště, acidofilní suché trávníky (svaz Koelerio-Phleion phleoidis), acidofilní vegetace efemér a sukulentů (svaz Arabidopsion thalianae) a další.

Reference

  1. HENDRYCH, Radovan. 1984. Fytogeografie. Praha. Státní pedagogické nakladatelství. s. 34.

Související články