V článku Adam Hartman se budeme věnovat vysoce relevantnímu a aktuálnímu tématu, které významně ovlivňuje různé oblasti každodenního života. Adam Hartman je téma, které vyvolalo velký zájem mimo jiné díky svému dopadu na společnost a sociální, ekonomický a kulturní rozvoj. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a úhly pohledu, které nám umožní hluboce porozumět důležitosti Adam Hartman v současném kontextu. Kromě toho budeme analyzovat různé případové studie, výzkumy a trendy související s Adam Hartman s cílem poskytnout komplexní a aktualizovanou vizi na toto velmi relevantní téma. Adam Hartman je bezpochyby problém, který si zaslouží být analyzován a diskutován z různých přístupů, a tento článek si klade za cíl být základním průvodcem k jeho úplnému pochopení.
Adam Hartman | |
---|---|
Narození | 23. března 1589 Týn nad Vltavou |
Úmrtí | po 1647, před 1655 |
Povolání | kněz, překladatel, spisovatel |
Témata | církevní správa, homiletika, historiografie, náboženská emigrace a překlad |
Děti | Adam Samuel Hartmann, Pavel Hartmann |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Adam Hartman (23. března 1589 Týn nad Vltavou – po 1647) byl kněz a kazatel Jednoty bratrské, spisovatel, překladatel a blízký spolupracovník J. A. Komenského.
V roce 1612 studoval na bratrském gymnáziu v Ivančicích a v roce 1613 byl na synodu v Horních Dunajovicích ordinován na jáhna. Na jaře 1614 odešel studovat do Brém, kde v roce 1615 dvakrát disputoval. V letech 1618–20 působil jako pomocník biskupa Matěje Cyruse při Betlémské kapli v Praze a pravděpodobně také vyučoval na bratrské škole, zřízené při betlémském sboru v Nazaretské koleji.
Po bitvě na Bílé hoře byl vykázán ze země a usadil se v Toruni, kde se stal správcem českého exulantského sboru. V říjnu 1632 byl na synodu v Lešně zvolen do úzké rady Jednoty bratrské a byla mu svěřena péče o bohoslovecký dorost. V roce 1634 zastupoval spolu Komenským zájmy českomoravské větve Jednoty bratrské při jednání s malopolskou a litevskou reformovanou církví ve Włodawě. Na žádost polského šlechtice Krzysztofa Radziwiłła působil jeden rok (1635) jako inspektor škol v Kojdanavě v Bělorusku, kde prosazoval Komenského výukové metody. V posledních letech života byl znovu doložen jeho pobyt v Toruni. Úzce spolupracoval s Janem Amosem Komenským, který u něj během svého pobytu v Toruni (1645) bydlel.
Datum úmrtí Adama Hartmana není známo. Syn Adama Hartmana, Adam Samuel Hartmann, byl rovněž spolupracovníkem J. A. Komenského.
V Biografickém slovníku českých zemí je autorství tohoto díla připisováno Adamovi Hartmanovi, V jiných zdrojích je autorství připisováno Komenskému – a je tomu tak i v 21. století. Materiál k publikaci shromáždil a písemně v latině zpracoval Adam Hartman. Komenský tyto podklady doplnil a uspořádal. Latinská Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae byla úspěšná a přeložena byla do němčiny, francouzštiny, angličtiny a český překlad vyšel až po smrti Adama Hartmana. České překlady jsou z let 1655, 1663, 1756 (Žitava) a 1844 (Dolní Slezsko). Kniha informuje o pronásledování českých stoupenců církevních reforem a reformace od počátků křesťanství v našich zemích; důraz byl položen právě na pobělohorské období. Při popisu nejstaršího období byla použita práce Jana Jafeta (asi 1550–1614), historika Jednoty bratrské. Kniha byla psána i dle osobních svědectví exulantů a v jejím úvodu je vysvětleno, proč vznikla. Za zmínku stojí i fakt, že v roce 1630 se v Polsku nacházelo kolem 1700 českobratrských exulantů a mezi nimi bylo 38 kněží. V následujících letech se zde počet vyhnanců z českých zemí podstatně zvýšil.