Adoptivní císaři
V dnešním článku prozkoumáme Adoptivní císaři, téma, které v posledních letech získalo velký význam. Adoptivní císaři upoutal pozornost odborníků i nadšenců a vyvolal diskuse a debaty v různých oblastech. Od svého dopadu na průmysl až po jeho důsledky pro společnost se Adoptivní císaři stal bodem zájmu pro ty, kteří chtějí lépe porozumět světu kolem nás. V tomto článku budeme podrobně zkoumat mnoho aspektů Adoptivní císaři, analyzovat jeho vývoj v čase a jeho vliv v různých kontextech. Připravte se na vzrušující cestu objevování a úvah o Adoptivní císaři.
Jako adoptivní císaři se nazývají císaři vládnoucí v letech 96 n. l. (po zavraždění Domitiana) až 192 n. l. Císař si za svého života našel nástupce, kterého adoptoval za svého syna, tito nástupci se nazývají adoptivními císaři.
Dělo se tak i proto, že císař neměl potomky nebo zemřeli před tím, než dosedli na trůn. V některých případech to bylo i kvůli tomu, že musel vyhovět armádním velitelům, aby zabránil dalším povstáním (jako např. Nerva a Traianus se stal prvním císařem, který nebyl původem z Říma).
Císaři z dynastie „adoptivních císařů“
- Nerva (96–98 n. l.)
- Traianus (98–117 n. l.)
- Hadrianus (117–138 n. l.)
- Antoninus Pius (138–161 n. l.)
- Marcus Aurelius (161–180 n. l.)
- Commodus (180–192 n. l.)
Letopočty uvedené v závorce udávají roky, ve kterých tito císaři vládli.
