V tomto článku prozkoumáme dopad BGM-109 Tomahawk na současnou společnost. Od svého vzniku BGM-109 Tomahawk vyvolal nekonečné debaty a úvahy v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. V tomto smyslu se budeme snažit pochopit, jak BGM-109 Tomahawk formoval náš způsob myšlení, jednání a vztahu ke světu kolem nás. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé aspekty související s BGM-109 Tomahawk, odhalíme jeho význam v současné oblasti a jeho projekci do budoucnosti. Tento článek si klade za cíl nabídnout komplexní pohled na toto téma a poskytnout čtenáři potřebné nástroje k pochopení a zamyšlení nad vlivem BGM-109 Tomahawk v našem prostředí.
BGM-109 Tomahawk | |
---|---|
BGM-109 Tomahawk | |
Typ | protizemní střela s plochou dráhou letu |
Místo původu | USA |
Historie výroby | |
Výrobce | Raytheon |
Základní údaje | |
Hmotnost | 1202 kg |
Délka | 5,56 m |
Rychlost | podzvuková |
Účinný dostřel | 1287 km (BGM-109C/D) |
BGM-109 Tomahawk je americká manévrující podzvuková letounová střela s plochou dráhou letu, s dlouhým doletem, použitelná za každého počasí. Je využitelná proti námořním i pozemním cílům, v současnosti je ve výzbroji hladinových lodí a ponorek. Uživateli střely jsou Námořnictvo USA, Britské královské námořnictvo a Španělské námořnictvo, které je objednalo pro nové fregaty třídy Álvaro de Bazán. Střely Tomahawk je obtížné zachytit a zneškodnit. Díky malým rozměrům a nízké výšce letu jsou obtížně zjistitelné radarem a jejich proudový motor produkuje nízké emise infračerveného záření, nízká výška letu je však současně slabinou a účinnou obranou tak mohou být palné zbraně.
Označení BGM-109 znamená řízenou střelu (M) určenou k ničení pozemních nebo hladinových cílů (G) s možností odpálení z více prostředí (B), např. ze vzduchu, z pevniny, z lodi, z ponorky. 109 je pořadové číslo dle účelu střely. Existují i další varianty střely (např. RGM/UGM-109 odpalovaná z lodí nebo ponorek).
Střelu v 70. letech 20. století vyvinul, pro použití na amerických ponorkách, americký koncern General Dynamics, dnes je aktuální verze Block IV vyráběna firmou Raytheon. Do služby byl systém zaveden v roce 1983. Modulový systém konstrukce střel Tomahawk dovoluje volit různé hlavice (nukleární verze byla vyřazena po podpisu smlouvy START I v roce 1991), naváděcí systémy či dolet.
Střela je skladována v uzavřeném pouzdru, které ji chrání proti povětrnostním vlivům a slouží i k jejímu odpálení. Jedná se buď o Armored Box Launchers (ABL) u bitevních lodí třídy Iowa (již byly vyřazeny), Vertical launching system (VLS) u ostatních hladinových lodí (zde jsou i další typy střel) a nakonec o Capsule Launch Systems (CLS) v případě jaderných ponorek třídy Los Angeles (mohou střely odpalovat vertikálně či z torpédometů). Ke startu střely slouží startovací raketa na pevné palivo, po 12 vteřinách se zažehne proudový motor střely, vysunou se její křídla a střela pokračuje v horizontálním letu podzvukovou rychlostí.
Základem naváděcího zařízení je systém porovnávání obrysů terénu NA/DPW-23 (TERCOM), který pomocí rádiovýškoměru měří profil skutečného terénu a po porovnání s navigačními daty vyhodnocuje skutečnou polohu. U novějších verzí je používán přídavný systém TLAM-C. Používáno je též GPS.
Americké námořnictvo použilo střely Tomahawk v první i druhé válce v Zálivu. Během první války v Zálivu bylo úspěšně použito 288 střel Tomahawk. V Evropě byly střely použity v roce 1995 v Bosně a v roce 1999 během Operace Spojenecká síla. V roce 1998 byly použity proti Iráku, Afghánistánu a Súdánu. Střely byly nasazeny i k likvidaci vzdušného obranného systému během občanské války v Libyi. V roce 2017 vypálilo americké námořnictvo 59 střel na leteckou základnu Šajrát v provincii Homs v Sýrii. Dne 14. dubna 2018 použily USA, Británie a Francie 103 střel proti Sýrii jako odvetu za údajné použití chemických zbraní prezidentem Asada proti opozici v syrském městě Dúmá na začátku dubna.