V tomto článku prozkoumáme téma Bassano Romano z různých úhlů, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti a dopadu na dnešní společnost. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Bassano Romano tématem zájmu a diskusí v různých oblastech a přitahoval pozornost odborníků a profesionálů z různých oborů. V tomto článku budeme analyzovat různé pohledy na Bassano Romano a také jeho možné důsledky pro budoucnost. Prozkoumáme také konkrétní příklady, které ilustrují význam Bassano Romano v současném kontextu. Nakonec položíme otázky a úvahy, které čtenáře vyzve k prohloubení znalostí a porozumění Bassano Romano.
Bassano Romano Commune di Bassano Romano | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°13′31″ s. š., 12°11′24″ v. d. |
Nadmořská výška | 360 m n. m. |
Stát | Itálie |
Region | Lazio |
Provincie | Viterbo |
Bassano Romano | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 37 km² |
Počet obyvatel | 4 729 (31.12.2019) |
Hustota zalidnění | 127,8 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +39 761 |
PSČ | 01030 |
Označení vozidel | VT |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bassano Romano (do roku 1964 Bassano Sutri) je městečko, ležící v kopcích vrchoviny Monti Sabatini, na úbočí mezi jezery Lago Bracciano a Lago Vico, v provincii Viterbo, v severní části kraje Lazio, asi 72 kilometrů severozápadně od Říma.
Počátky osídlení sahají do raného středověku. Kolem roku 1000 bylo Bassano zemědělskou osadou. Roku 1160 si její vlastník Enotrio Serco zbudoval na vrcholu kopce opevněné sídlo, které bylo později přestavěno na knížecí palác a vyzdobeno freskami vynikajících umělců. Další dějiny ovlivňoval fakt, že území patřilo papežskému státu. V roce 1482 papež Sixtus IV. městečko s okolím zvané Foedus Bassani daroval římským patricijům rodu Anguillara.
Po roce 1565 došlo k zásadnímu rozvoji obce, když ji papež Klement VIII. připsal římské větvi rodu Giustiniani, původně obchodníkům benátského a janovského původu (peoslavil jižoldnéř Giovanni Giustiniani Longo), do té doby podnikajícím v Římě. Renesanční architektura a stavitelství tehdy dosáhlo vrcholné úrovně stavbou paláce Giustiniani-Odescalchi, mostu a kláštera s kostelem San Vincenzo. Giorgio Vasari oceňoval Mattea Gustinianiho jako milovníka umění. V roce 1644 papež Inocenc X., povýšil hraběte z Bassana do knížecího stavu, ke společnosti na jeho dvoře tehdy patřil James Stuart, uchazeč o trůn krále Anglie a Skotska.
V roce 1735 sem Giustinianiové ze Sieny přenesli manufakturu na výrobu manioku Bartolomea Terchiho. V 18. století Bassano zasáhly epidemie moru a cholery (v letech 1709, 1770 a 1786). V roce 1799 je opakovaně vydrancovalo francouzské vojsko císaře Napoleona Bonaparta. V roce 1854 přešlo vlastnictví z Giustinianiů na rod Odescalchiů.
Během druhé světové války bylo Bassano sídlem německého wehrmachtu, stalo se dějištěm mnoha bojů, jež zanechaly stopy na zanedbaných domech až dosud. V roce 1964 byl název obce Bassano Sutri změněn na Bassano Romano, aby se zdůraznila jeho nezávislost na katedrále v Sutri s odlišovalo se dalších podobných názvů měst (Bassano di Teverina, Bassano del Grappa).
Do svazku obcí s Bassanem patří Trevignano Romano, Capranica, Oriolo Romano, Sutri a Vejano.