Ve světě Bosenské království existuje nekonečné množství pohledů, nápadů a názorů, které nás zvou k prozkoumání a objevování více o tomto fascinujícím tématu. Je to téma, které v historii upoutalo pozornost bezpočtu lidí a zůstává aktuální i v moderním světě. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost je Bosenské království tématem, které nás nepřestává fascinovat. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a přístupy k Bosenské království, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv, abychom mohli hlouběji porozumět tomuto vzrušujícímu tématu.
Bosenské království Краљевина Босна Kraljevina Bosna
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
bosenské zlaté mince
| |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Bosenské království (bosensky/srbochorvatsky Kraljevina Bosna, Краљевина Босна, Bosansko kraljevstvo, Босанско краљевство) byl středověký státní útvar rozkládající se na Balkánském poloostrově.
Bosenské království vzniklo povýšením Bosenského banátu (1154–1377) na království. Bosna nabyla nezávislosti v průběhu 13. a 14. století, než byla přidružena k zemím Svatoštěpánské koruny. Historicky, kulturně i politicky se Bosna utvářela na pomezí svých dvou mocnějších sousedů, mezi Uhrami, resp. Chorvatskem, na severu a Byzantskou říší, resp. Srbskem čili Raškou, na východě. V 15. století království podlehlo rychle expandující Osmanské říši.
V roce 1377 vzniklo první nezávislé Bosenské království. Jeho prvním vladařem byl Štěpán Tvrtko z rodu Kotromanićů, korunovaný ve věku 15 let v obci Mile (někteří historici uvádějí klášter Mileševa) poblíž Visoka. V této době Bosna dosahuje svého největšího rozmachu. Na severu ji ohraničuje řeka Sáva, na jihu pak ostrovy Hvar a Korčula. V tehdejším náboženském životě země sice dominovalo katolické křesťanství, pevné postavení měla i křesťanská odnož zvaná bogomilství. To bylo vnímáno pro západní a východní křesťanství jako velké nebezpečí a bylo proti němu razantně vystupováno jak v pravoslavných, tak katolických státech, až se ho nakonec podařilo vykořenit. V Bosně ale působí bogomilové až do zániku státu v polovině 15. století, když zemi dobyli Osmané postupující od Bosporu severozápadním směrem do nitra Evropy.
Tvrtko I. se v roce 1356 ozančil za bána „celé Bosny a celé Usory a Soli“ (čitave Bosne i čitave Usore i Soli). Po vyhlášení Bosenského království bylo území Soli včleněno do titulu panovníků odděleně od Usory. Celý titul zněl: „Kralj Srbljem, Bosni, Primorju, Hlmsci Zemli, Zapadnim Stranam, Dolnim Krajem, Usori, Soli, Podrinju i k tomu“.
Králové z dynastie Kotromanićů: