Cihelná (Praha)

V dnešním světě Cihelná (Praha) zaujal zásadní místo v různých sférách každodenního života. Ať už na pracovišti, v akademické, kulturní nebo sociální sféře, Cihelná (Praha) se stal tématem relevantním a zajímavým pro širokou škálu lidí. Jeho dopad a relevance vzbudily zájem výzkumníků, odborníků i laické veřejnosti, kteří se snaží pochopit jeho význam a dopady. V tomto článku do hloubky prozkoumáme roli, kterou Cihelná (Praha) hraje v dnešní společnosti, analyzujeme její vývoj, výzvy a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme, jak Cihelná (Praha) utvářel a bude nadále utvářet současnou krajinu, stejně jako výhody a výzvy, které s sebou přináší její přítomnost v různých kontextech.

Cihelná
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
ČtvrťMalá Strana
Poloha
Začíná naU lužického semináře
Končí naU lužického semináře
Historie
Pojmenováno pocihla
Další údaje
PSČ118 00
Kód ulice444596
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cihelná ulice na Malé Straně v Praze tvoří oblouk, který začíná a končí na ulici U lužického semináře. Jelikož se zde nalézala kvalitní hlína, vznikla tu na konci 18. století Hergetova cihelna. V objektu dnes sídlí muzeum Franze Kafky a Pražský kabinet šperků. Oproti cihelně na čísle 3 je restaurace Malostranská pivnice, která v roce 2009 získala 1. místo v anketě Pub Guide.

Park Cihelná je jméno přilehlého parku u Vltavy, mezi Hergetovou cihelnou a Mánesovým mostem.

Historie a názvy

V prostoru ulice se od středověku těžila hlína na výrobu cihel a střešních tašek. V roce 1781 tu založil cihelnu český inženýr, matematik a podnikatel Franz Anton Leonard Herget (1741–1800). Názvy ulice se měnily:

  • původní název – "Rasův vršek" podle zdejší rasovny
  • od roku 1780 – "U cihelny"
  • od roku 1870 – "Cihelní"

Budovy, firmy a instituce

Odkazy

Reference

Literatura

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903–1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Cihelná, s. 119–120. 

Externí odkazy